uskutečněné akce

S trochou obav jsme vyrazili v sobotu za dětmi do Dětského Domova se školou. Tak se teď nazývají nedávné výchovné ústavy, dříve polepšovny, lidově pasťáky. A opět nás čekala mnohá překvapení. Místo činžáku podobného ostatním domům na Vinohradech nás čekala rozlehlá zahrada s třemi poměrně přívětivými budovami, ale hlavně – místo grázlíků, kterým kouká z očí pohnutá minulost a ještě pohnutější budoucnost jsme se setkali s dětmi, jež by mohly být klidně gymnasisty Mensy. Jediné, co připomínalo skutečnou povahu místa, kam jsme se za dětmi vydali byl první vychovatel s nímž jsme se setkali. Jeho chování odpovídalo vžitým představám bachaře, ale také jen zpočátku.

Jakmile jsme spustili „múzování“, užívali jsme si to všichni bez rozdílu. Ačkoli tu nejsou malé děti, setkali jsme se s řadou talentovaných herců, kteří se s chutí chopili pohádkových rolí. Nejzjevnějšími talenty asi byli Horác, Jakub, Lukáš, Lucka, ale ocenění zaslouží i všichni nejmenovaní.

Dětská ochota pouštět se do čehokoli s vervou a nadšením vyprovokovala i múzáky k výdeji energie převyšujícímu obvyklou míru. Naše novicka Lenka Krobotová, byla sice zpočátku trochu nesvá, ale rychle se vžila do všeho a pak tancovala, zpívala a hrála princeznu-vlkodlaka s nasazením všech sil, tak jak je zvyklá z Dejvického divadla.

Jedinou nevýhodou složení zdejších dětí, byla naprostá převaha kluků. Zdejší tři grácie se ovšem snažily a když bylo třeba, zastoupili je v ženských rolích kluci.

Kouzelník zažíval tentokrát horké chvilky, protože si ho vzal pod drobnohled agilní a velni pozorný Jakub. Možná i několik kouzel prokoukl, ale kouzelník mu vždy stačil s nastražené léčky vyklouznout a naopak Jakubovi vyrazit dech dalším trikem.

I kolový tanec na hebrejskou svatební píseň Hava nagila se tu děti naučily rychle a ke konci nabral závratné a strhující tempo, stejně jako africká píseň, kterou děti naučil Jacques.

Žonglér Tonda Šilar měl v místních adeptech žonglování zdatné sekundanty a diabola a flower sticky, které jsme tu nechali se dostaly do těch nejpovolanějších rukou.

Menší potíže nám způsobil oběd. Jelikož nebylo možné zajistit oběd z místních zdrojů, přišli jsme o obvyklé stolování s dětmi a příležitost popovídat si s nimi. Jelikož v blízkosti nebyla ani žádná večerka, kde bychom si koupili nějakou bagetu, promarnili jsme čas oběda putováním po Vinohradech. Kontakt s dětmi se ovšem nenarušil a rychle jsme navázali tam, kde jsme před obědem skončili.

Důkazem nebývalé kultivovanosti a inteligence dětí byly i jejich reakce na minimalistickou pantomimu Toníčka Novotného. Tentokrát ji dětem neulehčoval komentáři a jeho etudy o životních outsiderech děti kvitovaly se smíchem zasvěcených a vědoucích.

Zkrátka při všech činnostech zdejší děti ukazovaly nevšední nadání a talent. A to přesto, že ze svého vlastního repertoáru nám nic nepředvedli.

Těžko odhadovat čím to je. Možná tím, že „pražské“ dětské domovy jsou nepochopitelně daleko (Krompach, Radenín, Pyšely), v každém případě jsme dojem, že jde o nadprůměrně inteligentní děti zřejmě se těžko přizpůsobují jakékoli autoritě a jakémukoli režimu. Třeba se více dovíme příště.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Lenka Krobotová, Věra Slunéčková + Vojta, , Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil, David Novotný, Toníček Novotný, Tonda Šilar; Jaroslav Krakonoš Bureš, Petr Vopelka