uskutečněné akce

Nedělnímu 6. ročníku akce Okolo Korkyně předcházela sobotní zádušní mše, nebo spíš niterné a krásné rozloučení s nedávno zesnulou Antonií Boťovou, zakladatelkou korkyňského DD, prvního soukromého dětského domova u nás. Rozloučení v Plečnikově kostele nejsvětějšího Srdce na náměstí Jiřího z Poděbrad se zúčastnili všichni, kdo s domovem spolupracují, všechny děti a řada přátel Antonie „Tonduly“ Boťové, která tento domov doslova vydupala ze země a za dvacet let jeho existence pomohla desítkám dětí dostat se z nesnesitelných životních podmínek a najít solidní životní cestu.

Rozloučení bylo nepatetické, klidně a důstojné. Všichni řečníci byli věrohodní a mluvili tak, aby jejich slovům rozuměli i děti, které byly v kostele poprvé. Písně oblíbenkyň „Tondulky“ Janis Joplin a Evy Olmerové i Vojtova kytarová vložka navodily dojem, že se s ní jejich prostřednictvím spojujeme.

Píšu o tom proto, že toto klidné, emotivně silné rozloučení s připomenutím Tondulina díla bylo symbolickým předznamenáním nedělní akce, která se tak stala symbolickým krokem jejích následovníků a nástupců k pokračování v jejím díle.

Pro Múzy byl letošní ročník „Okolo Korkyně premiérový a navíc jsme se stali pouhým doplňkem turisticko-osvětového programu, který pro děti připravila a také uhradila firma ACCA. Podstatou akce byla cykloturistická jízda krojem kolem Korkyně, jejímž prvním cílem byl výstup na rozhlednu na Veselém Vrchu.

Já byl tentokrát obsazen do role fotoreportéra (s vlastní výtečnou řidičkou Táňou), takže jsem akci asistoval už od prvních příprav bicyklů, cyklistů i doprovodného konvoje.

Po shromáždění všech účastníků (i těch 4nohých) se vydal peloton, pod velením hlavní organizátorky a velitelky celé akce Evy, na cestu. Na bezpečnost dohlíželi Ivan, Petr a Eva a cesta, až na Petrovo stále se sesouvající sedlo, probíhala hladce a vesele. Když peloton dorazil bez újmy a bezpečně pod Veselý Vrch, čekala tam už další reprezentantka ACCA Martina se dvěma fenami pro posílení psí smečky. V družném hovoru a s jen malou dávkou bloudění jsme se vyšplhali k rozhledně. Výstup na ní byl pro některé děti trochu adrenalinový díky 137 průhledným mřížovým schodům. Výstup nakonec ale zvládli samostatně všichni, včetně 3leté Kristýnky, dcery jednoho z šéfů firmy ACCA Petra. Odměnou za zadýchání byl překrásný výhled do líbezného povltavského kraje. Protože jsme na rozhlednu museli kvůli omezené nosnosti ve dvou partách, ocenil jsem funkci fotografa, která mi umožnila vychutnat si pobyt nahoře dvojnásobně oproti ostatním a kochat se do sytosti… Ale všechno má svůj konec a protože po šlapání na kolech a výstupu na rozhlednu už začaly některé žaludky zpívat, vydala se výprava s chutí na další etapu, tentokrát do vyhlášené restaurace v Čími. I tahle cykloetapa vedla krásnou krajinou a proběhla hladce. V restauraci čekal na všechny oběd, dostatek oblíbených nápojů (vedla kofola), nalepovací kníry…a také další múzák, kouzelník Paul. Velká část dětí ho už znala z našich předchozích návštěv Korkyně, ale magické moci jeho kouzel a hlavně jejich podání podlehly nejen ony. I dospělí si stěžovali na bolest břišních svalů po salvách smíchu, které Paulovu produkci provázely.

Po kouzlení došlo na loučení. Ode mne se děti sice bohužel nedočkaly žádané dramatizace písničky Mezi horami (neměl jsem sebou kytaru), ale to úžasné akci na kvalitě rozhodně nic neubralo :-)

Jako zkušený organizátor nejrůznějších akcí velmi oceňuji jak výběr trasy, načasování jednotlivých vrcholů, tak zajištění bezpečí i občerstvení a v neposlední řadě dokonalé počasí, které dokazuje dobré vztahy organizátorů s nebeskou agenturou :-) Nejpodstatnější hodnotícím kritériem, ovšem bylo nadšení v dětských očích a toho jsem v průběhu celé akce viděl spoustu!!!

Tentokrát vynechám jména dětí, protože v DD Korkyně se rozhodli, že jména ani fotografie dětí zveřejňovat nebudou. Konstatuji tedy jen, že všichni byli skvělí! Děkujeme!!

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi