uskutečněné akce

Že je 60 let pořádný kus času vám jako čerstvý šedesátník mohu dosvědčit. Když nás tedy „teta“ Kateřina, ředitelka DD Potštejn zvala na oslavu 60 let výročí založení potštejnského „děcáku“, skoro jsem nevěřil vlastním uším. Protože jsme ale u takového jubilea nemohli chybět, vydali jsme se v sobotu s Múzami přispět k oslavám svou troškou. Nejeli jsme ovšem jako obvykle do Potštejna, ale do Pěčína, na koňskou farmu manželů Svobodových, kteří pomáhají potštejnským dětem poznat svět koní a osvojit si spoustu koňáckých dovedností. Že soužití s koňmi a přírodou učí děti spoustě dalších věcí, od odpovědnosti k vědomí ceny práce a vztahu k životu, snad netřeba zdůrazňovat.

Svobodovi poskytli oslavám netradiční rámec i tím, že děti mohly předvádět své koňácké a akrobatické dovednosti na farmě, která je chovem slezských noriků proslulá po celé Evropě.

Po příjezdu, bouřlivém přivítání a pohoštění haluškami, jsme se domluvili na tom, jak přispějeme k programu oslav. S múzáky i zájemci z potštejsnkých řad jsme si vyzkoušeli woodkopdfová prkna a s Marwanem jsme se pak trochu rozcvičili bubnování. Petr Vacek s děvčaty se rozhýbali tancem a zpěvem, zatímco opodál, skryti před zraky množících se diváků, se připravovali aktéři koňské parády. Někdo se strojil do parkurového odění, jiný do sportovního, blyštěly se chumáče či rukávníky mažoretek a nervozita stoupala a už od těchto okamžiků vše fotografovali teta Míša a náš Jarda Krakonoš.

A pak to začlo – na ryčnou hudbu předvedly malé mažoretky artistické kousky hodné cirkusového šapitó a pak už sličná „teta“ Romana se stetsonem na hlavě začala komentovat nástup dětí na kolbiště. Pak jsme s Marwanem rytmicky doprovodili Petra Vacka, který improvizovaně, ale brilantně zarepoval představovací rýmovánku, kterou napsala teta Pavla.

Po defilírce byla ředitelka Kateřina slavnostně oblečena do kabátu s řády, epoletami a šedesátkou na zádech a pak už přišli ke slovu děti a koně. Z koní byl logicky nejčastěji v akci „Denýšek“, valášek, kterého před několika lety pořídila dětem teta Kateřina ze sponzorských darů. A Denny při té slávě dokazoval, že to byla víc než šťastná investice!

Při parkuru s Milanem, při drezuře s Evou, jako živé nářadí pro akrobatické vystoupení Milana a Ivoše, ale i v práci v tahu s Pavlem a Ivošem, Danýšek ukazoval, že je dětem skvělým parťákem, který je skvěle odměňuje za dobré zacházení, trpělivost a lásku.

Denýška ovšem stejně kvalitně doplňovala klisna Slunečnice, kterou vedla přes překážky s břemenem Dáša a hřebec Gosun Developer, s nímž předváděla divy Daniela Svobodová. Opravdu bylo co obdivovat a všem aktérům se kromě hudebního doprovodu dostávalo zasloužené odměny v podobě skandovaného potlesku a nadšeného křiku. S Denýškem na dlouhých opratích si to ještě vyzkoušeli dobrovolníci v čele s ředitelkou Kateřinou a na závěr s naším Krakonošem. Ani jim, ani koni se nic nestalo, takže další úspěch :-)

Po koních přišli ke slovu múzáci Honza a Paul a i jejich kousky si vysloužily salvy potlesku a výkřiky úžasu a nadšení. Moderátorka Romana je ale nenechala vystoupení příliš natahovat a zavelela ke startu dětské pouti, pro kterou byl během žonglování a kouzlení uzpůsoben prostor parkuru.

Pokud si děti chtěly vybojovat některou ze spousty skvělých cen (play station, mp3 přehrávače, kosmetika atp. atd.), musely si zasloužit cenné žetonky celé řadě disciplín, k nimž jsme jako múzaci přispěli hlavolamy, woodkopfem, žonglováním a bubnováním. Do pouťového dění se zapojily i naše múzy Lucka a Maruška, které měly na starosti stánek se skládačkami soutěž v chůzi na chůdách. Soutěže probíhaly v bouřlivé atmosféře, ale v duchu fair play. Diváci, kteří se soutěže nezúčastnili a neměli své favority, kterým by fandili, si mohli o kousek dál vyzkoušet lukostřelbu a střelbu z kuše. Protože tahle možnost trvala i po skončení soutěžení, vyzkoušeli jsme si luky a kuše i my. Strejda Pavel i letos pečoval o chuťové buňky a skvěle upekl tradičního vepříka, k němuž tentokrát přidal i mandlemi prošpikovanou krůtu. Laskomin bylo k mání nepočitatelně, tety pekly a dobrotami přispěli i někteří hosté. Abych nezapomněl – neúnavný Denýšek vozil až do podvečera zájemce na svém pohodlném širokém hřbetě a tuhle atrakci si nenechala ujít ani naše Maruška. To, že se u roubenky slavilo u ohně a žánrově pestrého muzicírování až dlouho do noci už sem nepatří. Zimu, která v podhůří Orlických hor zavládla, jsme přežili ve zdraví u Weiisů v rozlehlé usedlosti, kde jindy probíhají workshopy bubnování, arte terapie a neviditelného divadla.

V neděli ráno jsme s potštejnskými tetami posnídali, vyslechli si další z řady nekonečných historek Petra Vacka na téma děti a asistované porody …a vydali se neradi zpět do Prahy. Ať se potštejnským daří pečovat o děti i v době, která ani těm nejlepším dětským domovům moc nepřeje. A nashledanou!

Karel,
múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Lucie Šimková, Maruška Zicháčková, Honta Hárovník, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Marwan Alsolaiman, Petr Vacek, Jarda Krakonoš Bureš