uskutečněné akce

A zase doháníme sliby na poslední chvíli. Tentokrát to sice netrvalo tak dlouho, ale i v Dlažkovicích jsme nabrali při návratu zpoždění oproti slibům. Naštěstí ani tady se na nás nikdo nemračil a přivítáni jsme byli královsky. I počáteční rozpaky z našich čtyřnožců se rozptýlily během pár minut.

Tentokrát jsme se rozhodli utkat se s katastrofální akustikou tělocvičny. Šlo totiž o plnokrevnou muziku Bengas a nutno říct, že Bengas si s naprosto nevhodným prostorem poradili s pomocí Krakonoše a aparatury skvěle. Děti byli cikánskou muzikou okouzlené a spojení cikánských rytmů s možností vyzkoušet si žonglérské náčiní se ukázalo jako ideální. K aparatuře se prodrali i místní muzikanti v čele s přirozeným vůdcem Waltrem. Ten na klávesy zahrál a s doprovodem kolegů i zazpíval pár svých, ostatním osazenstvem vřele aplaudovaných písní.

Přes žhavý začátek se děti nechaly bez problémů zklidnit a přestěhovat do klubu, kde z nich ve chvilce byl sbor doprovázející Karla a pro načatou dramatizaci se našlo tolik hereckých adeptů, že jsme vlastní herecké akce odložili na později – a pak se na ně pro časový přes už nedostalo. Děti se ovšem vzápětí proměnily v nadšené publikum sledující Toníčka i Paula s jejich kouzlením a iluzemi.

Při obědě jsme se bez problémů vmísili mezi děti a povídali se s nimi o všem možném. Po obědě si nás odvedli do svých bytů. Skvělou průvodkyní byla kudrnatá Šarlotka, která se výrazně prosazovala i při múzických dováděních. Po kávě a krátkém venčení psů došlo v klubu na zpěv koled a pak i na dramatizaci romské pohádky o princezně vlkodlaku.

Role staré cikánky se zhostil Paul, ale velmi dobře obstály i děti. Dlouhovlasá kráska slušně četla krále, Čtyřokého velmi zdatně zahrála Jana, a bezvadní byli i vojáci a v příšeru se proměňující princezna. Mezihry obstarali jako vždy bezchybní Bengas, tentokrát bez aparatury.

Následující vystoupení mima Toníčka a mága Paula děti zvládly obdivuhodně. Ač rozdováděné, dokázaly se opět ztišit a soustředit. Na to, že jde vesměs o děti s různými stupni postižení úspěch téměř neuvěřitelný.

Jako odměna pak následovala další porce muziky BENGAS a žonglování. Krakonoš tentokrát zastoupil Karla v roli kolotoče a jedním z mrňousů srazil malého ďáblíka Roberta. Ten se stal miláčkem všech múzáků. Sice co chvíli někoho plácal po tvářích, ale jinak se rád choval a byl koncentrovanou energií.

Dění v tělocvičně se na chvíli začalo podobat totálnímu chaosu, ale po návratu organizátora Karla došlo i na slíbený break dance. A tanečníci byli lepší než posledně. Tančilo se v kolečku, Bengas k tomu hráli skvěle a skvělé výkony předváděly i děti. Největší aplaus sklízel malý Robert, ale za komické vložky si ho vysloužili i Paul s Krakonošem.

Útoku decibelů podlehla nejdřív fenka Žoli, ale kolem čtvrté jsme odpadli i my.

Na Karlův popud nám snesly děti spoustu plyšáků pro děti z uprchlických táborů a pak přišlo loučení.

Loučení se skvělými dětmi, které nemají moc hezké perspektivy. Některé z nich čeká po dovršení plnoletosti ústav a ani dalším nízká kvalifikace neslibuje nic velkolepého. Doufejme, že jim naše návštěvy zpříjemní aspoň kousek dětství … a že se tentokrát vrátíme dřív.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (Miguel Horvát, František Červeňák, Radek Sivák, Robert Marcin), Renata Němečková + Žuli, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Toníček Novotný (+ maňásek Alíček); Jaroslav Krakonoš Bureš