uskutečněné akce

Před cestou z Přibyslavi do Sedloňova jsme si přivstali, takže jsme po cestě stihli pohled z novoměstských hradeb do malebného údolí Metuje i návštěvu slavoňovského unikátního dřevěného kostela z 16. Století, kde právě probíhala mše. Cesta nádhernou přírodou orlického podhůří nás naladila ještě svátečněji, takže jsme do Slavoňova dorazili patřičně povzneseni. Naše zdejší premiéra začala srdečným přivítáním hlavní vychovatelkou „tetou“ Irenou a od počátku bylo zřejmé, že nedělní atmosféra ve zdejším „děcáku“ odpovídá našim ranním zážitkům. Ne snad vznešeností, ale vřelostí a vstřícností určitě! Dětí tu bylo dohromady jen asi 20 (část obyvatel byla u moře), ale ti co tu zůstali, byli po všech stránkách moc fajn!

Nejdřív jsme jako obvykle omrkli prostory a k vzájemnému představování zvolili klubovnu v prvním patře. Pro představování jsme použili kolečko jmen a gest, které většinu přítomných pobavilo, stydlivější menšinu ale na chvilku odehnalo. Uprchlíci se ale bleskurychle vrátili, když začalo předvádění toho, co jsme nabízeli. Žonglování i tady zpestřila malá teroristická vložka s granáty, Marwan zapěl arabskou píseň s doprovodem improvizované a nebývale ukázněné bubenické sekce. Paul se vytasil s řádkou kouzel, z nichž jsem některá neznal ani já – jeho nejčastější divák. Úžas byl všeobecný a nábor asistentů pro kouzlení trpěl snad jen přebytkem adeptů, jejichž zájem nemohl uspokojit ani kouzelník :-)

Co nás, zkušené poutníky po dětských domovech, udivilo, byl fakt, že děti většinou vychovatelkám říkali křestním jménem a také to, že jsme u těch mladších zcela nedokázali rozeznat, kdo je vychovatel, či praktikant a kdo klient. Např. o Vojtovi si dlouho někteří múzáci mysleli, že je vychovatel a on přitom jen požívá takovou důvěru, že má svěřené klíče a pomáhá s udržováním pořádku i disciplíny. Podobné platilo o několika dalších přítomných a ty na první pohled nezřetelné rozdíly pokládám za velmi pozitivní signál o vztazích, které tu panují. O nich výmluvně hovořilo i nadšení a veselí, s nímž se do všech námi nabízených aktivit pouštěly kromě dětí i vychovatelky. Iva si vyzkoušela i street dance, Petra se ukázala jako velice talentovaná a nadšená kebulačka a i ostatní se účastnily všeho dění nejen jako diváci a dozor, ale i jako velmi aktivní a nadšení aktéři. A platilo to samozřejmě i o Bobových štětcích, kterým se radostně a nadšeně oddávali také všichni, bez rozdílu věku a pohlaví.

Ani u oběda nebyly zřetelné nějaké rozdíly a subordinace. I tady byl oběd chutný a všichni jedli v pohodě a v klidu. Tedy všichni kromě Vojty, který se ujal mytí nádobí a jedl během práce, aby o nic nepřišel v roli dokumentaristy, které se chopil také. I z toho bylo zřejmé, proč a čím si získal důvěru vychovatelů :-)

Jediným překvapením byl malý počet místních tanečníků. Pravda, těch pár si zase Šahena a Honzu užilo, až je bolelo celé tělo. Při venčení i tady dětmi rozmazlované Dixi jsem si trochu prohlédl okolí domova a krásný kostel, ale hlavně vybral místo pro odpolední holdování woodkopfu a žonglování. Sedloňovští tu mají posilovnu s bíle natřenými mašinami pro protažení a týrání svalů pod širým nebem na louce, takže jsme se sem po obědě, další porci kouzel a dramatizaci morytátu o hyenách a olupovači mrtvol přestěhovali.

Zatímco Šahen s Honzou učili několik tanečních vytrvalců krkolomné taneční prvky, ostatní múzáci si vyzkoušeli moderní mučicí nástroje, které prý utužují zdraví, aby pak spolu s místními holdovali žonglování a krocení woodkopfových prken.

Čas v Sedloňově nám ubíhal až nepříjemně rychle, takže blížící se odjezd zavelel k loučení o hodně dřív, než nám bylo milo. Loučení bylo veselé, ale mírný smutek z konce společného sdílení krásného dne nechyběl.

Utěšovalo nás jen vědomí, že jsme tu byli sice poprvé, ale ne naposledy!!!

Za všechny múzáky
Karel, múzí principál

P.S. Málem bych zapomněl uvést jména těch, kdo s námi v Sedloňově celý den sdíleli radost, ale bude to bez záruky, protože čerpám z papíru, který pro mne psali Verča a Vojta, ale moc se v něm nevyznám:
Petra – maminka dvojčat a kebulačka, který porazila i Marwana!, Verča, zapisovatelka a první Bobova modelka, Verča II, jediná kdo se nenechal Bobem pomalovat, Vojta, klíčník, fotograf, myč a dirigent, Iva - tanečnice, přítulná hadice a kebulačka, Tomáš, Irena ( sní jsem kul společné plány do budoucna) milá, ale ostrá jak břitva :-) tanečníci Ondra (také kebuláč),Zdeněk, Patrik, Vašek, Tomáš, kouzelníkovy asistentky Klára, Maruška, Tomáš a Michal, který se spolu se svým jmenovcem Michalem dvě pokoušel i o žonglování….a určitě jsem na někoho zapomněl, takže se mu omlouvám. Příště si Vás budeme pamatovat líp

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Marwan Al Solaiman, Honza Hárovník, Honza Hlaváček, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Šahen Chačatrjan, Jarda Krakonoš Bureš