uskutečněné akce

Za dětmi do Sázavy jsme pospíchali tak moc, že jsme si po cestě odřekli i obligátní cestovní kávu. Ale byli jsme za to dětmi bohatě odměněni. Kávu jsme navíc dostali hned po příjezdu od paní kuchařky. Hlavní odměnu jsme ovšem obdrželi v podobě dětského zájmu, nadšení a smíchu. Od počátku jsme sice měli trochu problém se zdejšími puberťáky, kteří se styděli, nechtěli se zapojit, ale nakonec s námi vydrželi až do pozdního odpoledne. Nejvíc energie nás ovšem stála zdejší hyperaktivní mrňata v čele s malým Pavlíkem. Ten nenechal na pokoji ani jednoho z nás a v bezpečí před ním nebyli ani naši psi. Kupodivu na něj ani jeden nezavrčel a dokonce i jindy kousací Vojta si od tohohle minirošťáka nechal líbit všechno. No my ostatní vlastně skoro taky.

Podstatní ovšem nebyli jen rošťáci a puberťáci. Nejpodstatnější byla atmosféra. Tady jsou totiž tety opravdu tetami, děti na sebe vzájemně reagují skoro jako sourozenci (ono tu taky několik sourozeneckých párů či skupin je, ale podobně se k sobě chovají i děti, které příbuzenské pouto nepojí) a všichni jsou tu otevření a dychtiví. Z dětí není cítit podezřívavost a přetvářka. Andílci tu nejsou, ale také tu nejsou zamindrákované bytosti bez sebedůvěry.

Ať jsme se učili s Jacquesem písničky,
hráli a četli společně s Věrkou pohádky,
poslouchali Swetjova akustická kouzla s kytarou, fujarou a pilou
nebo přivolávali s Maruškou déšť,
vždy se našlo plno dětí, které se chtěly zapojit, vždy bylo víc uchazečů než rolí, potenciálních asistentů kouzelníka než kouzel a nástrojů lačných budoucích instrumentalistů než volných instrumentů.

Občas bylo náročné tu bandu nezvedenců ztišit, ale vždy byli plní dychtivosti a nadšení. Jako třeba při africké písni v níž se zahání sova – obdoba našich zlých duchů. Mrňata shromážděná kolem Věrky odháněla sovu až se jim ruce vyvracely z kloubů a zpívala “Mbemba jalulá mbemba jako o život.

Před naším odjezdem došlo I na vlastní produkce dětí. Zdena, v průběhu naší návštěvy asi nejpilnější nám několik písniček zazpívala sama, pak se přidala I zdejší Maruška či Máňa, jejíž hlas by si zasloužil učitele zpěvu. A samozřejmě došlo I na odměny. Tašky textilií od firmy Oto Blanc jsme předali k rozdělení zpěvačkám, múzácká trička dostali Pavlík a Natálka a my jsme zase dostali spoustu krásných keramických zvířátek, která pro nás vytvořili děti samy.

Možná, že za zdejší atmosférou je vliv křesťanství, který jsme tu zaznamenali jak v písních, tak v povídání s dětmi, možná je to dílo paní ředitelky. Podstatné je, že sázavské zařízení náhradní výchovné péče si přízvisko domov zaslouží.

Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + syn Filip a chlupáč Vojta, Maruška Zicháčková, Paul Merild, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Swetja, Ziriab (Marwan + Mouin); Jaroslav Krakonoš Bureš