uskutečněné akce

Netradiční výjezd jsme uskutečnili na pozvání sponzora opařanské psychiatrické léčebny Petra Řehoře. Ke svému překvapení jsme se ovšem v Opařanech setkali s několika dětmi, které jsme poznali při svých opakovaných návštěvách DD.

Po příjezdu do někdejšího klášterního areálu v Opařanech jsme si s úctou a obdivem prohlíželi z velké části již opravené budovy a náš obdiv se ještě znásobil v refektáři, kde na nás z běloskvoucích zdí zasvítily nástěnné malby. To podstatné ovšem nastalo až poté, co jsme v refektáři složili zvukovou aparaturu. Šli jsme totiž navštívit tři skupiny dětí. Už v té první nás uchvátila zdejší mrňata svou bezprostředností a schopností empatie. Absolutně jsme nepostřehli známky jejich potíží, snad jen hyperaktivní byli trochu nad běžný rámec.

V každé skupině jsme ukázali něco z toho, co jsme nachystali na odpoledne: Zahráli jsme pár písniček, kouzelník přidal pár zázraků a žonglér Adam předvedl pár kousků ze škály svého fyzikálním zákonům odporujícího umění. Také jsme zahráli a patřičně slovně doprovodili Mikuláše - píseň která se stala základem odpolední dramatické soutěže.

U všech navštívených měly naše produkce víc než slušný ohlas, ale jen ve druhé skupině nám děti také předvedly něco z vlastního umění. Zazpívaly koledy, které patří k tomu vzácnějšímu z pokladnice českých písní. Dík za výběr písní patří nejen dětem, ale samozřejmě také „sestřičkám, které s nimi nacvičují.

Po sérii návštěv přišel na řadu oběd. Tentokrát jsme nejedli společně s dětmi, ale ve společnosti paní ředitelky Hodkové. Sponzora Petra Řehoře, grafika a fotografa Dana Vojtíška a jedné ze sestřiček, která nám byla po celý den skvělou průvodkyní. V průběhu skvělého hodování jsme se dozvěděli spoustu zajímavého, srovnání zdejších zkušeností s tím, co známe z návštěv DD pro nás bylo velmi zajímavé takže jsme za toto nedělní hodovní společenství i vše co přineslo byli velmi vděčeni.

Vstup do odpoledního múzování s dětmi byl impozantní. Hlučící chodba plná dětí byla jen náznakem toho, co následovalo po prvních písničkách. To jsme si připadali asi jako Rolling Stones v roce 1990 na Strahově. Přibližně takový byl potlesk a křik, který spustily děti. Zadumanější písně děti přijaly velmi vnímavě, takže jsme se, aspoň co do kvality publika ocitli téměř v ráji. Fénix i žonglér Adam si vychutnávali maximální pozornost, jen kouzelník Paul trochu doplatil na to, že v průběhu jeho skvělé produkce nacvičovaly čtyři dramatické skupiny svá „mikulášská“ vystoupení. Odměnou mu však mohly být výkony malých i velkých herců- I ti, jejichž handicapy byly zřetelné se svých rolí (řezník, děti a Mikuláš) zhostili s velkým nasazením. Přestože porota velmi pozorně a pečlivě odstupňovala hodnocení jednotlivých souborů ocenili jsme je po zásluze stejně.

Neúprosný čas nás zastavil v nejlepším, takže jsme si jen s obdivem prohlédli keramické výtvory dětí, čajovku, která je prostorem pro zklidnění a vybočení ze zdejšího řádu a klubovnu, kde mají děti chráněný prostor v němž se mohou cítit zcela svobodně.

Před odjezdem jsme si slíbily další návštěvu kolem Velikonoc a neradi namířili zpět do Prahy.

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bára Prokopová, Maruška Zicháčková, Adam Jarchovský, Marek Landštof, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi