uskutečněné akce

Přijíždíme do Obořiště a odhadujeme, která budova je asi "pasťák". I když už se dnes říká "výchovný ústav se školou", těžko si představíme něco jako dětský domov, když vejdeme do někdejšího zámečku a procházíme prázdnými chodbami kolem zamčených místností do jídelny. Obrovský holobyt. Takový je náš první dojem.

Ujal se nás vychovatel Mirek a ochotně zodpovídá naše dotazy. Vzápětí společně obědváme a dáváme dohromady příležitostnou divadelní skupinu pro dnešní odpoledne. První se od vedlejšího stolu hlásí David, přisedá k nám a učí se roli chlapce Kajsúna, který dostane kouzelnou kozičku. Kozičku hraje sám Mirek pro obveselení všech chlapců, dívky tu totiž žádné nejsou. Takže chlapec hraje i stařenu.

Po jídle se přesunujeme o dvě patra výš do podlouhlého sálku s kobercem, čalouněnými židlemi a poměrně přívětivou akustikou. Krátce se představujeme a arabskou písní v podání Ziriabu začíná múzická premiéra arabské pohádky Kouzelná kozička. Šťastně překonáváme úskalí dvojsmyslů, hroužíme se do děje, v němž mají stejně důležitou roli slovo i hudba. Když se blížíme k závěru, v němž se kozička pro Kajsúna za zvuku jeho smutné flétny změní v hromádku perel, aby mohl zachránit svou rodinu od hladu, už se nikdo nesměje. Kluci čtou vážně a s velkým zaujetím. Roztomile se stydí vychovatel Mirek, který tu sám vede dramatický kroužek a původně měl obavy, že stydět se budou jeho svěřenci. Pohádka končí opět písní obou Arabů ze Ziriabu.

Následuje kouzelnický vstup ušitý na míru zdejšímu publiku, pak přestávka na dvoře, během níž se hlásí další kluci o účinkování v romské pohádce O princezně - vlkodlaku. Obsazení je brzy kompletní, místní herci se rychle seznamují se svými rolemi, zkoušíme klíčová místa, v nichž se krásná princezna - vlkodlak v podání našeho Marwana sápe na svou oběť, přestávka končí - a nové divadlo začíná.

Romská píseň v podání Bengas plynule přechází v děj, děj se mění v píseň, všichni jsme napjati, jak to bude s vojákem a vlkodlačí princeznou dál, takže když mají kluci na výběr mezi dalšími písněmi a pohádkou, chtějí dál hrát pohádku. I její závěr se prolíná s romskou písní.

A pak zase běžíme na dvůr, tentokrát k žonglování s Renatou. Jen začne, proletí k Renatě vzduchem otázka "Paní, máte dítě?" a zůstane viset ve vzduchu jako vyjádření něčeho, co tady opravdu chybí. Vychovatelé hlídají, aby se neztratily míčky, diabola, talíře, kluci sami si dělají legraci, že taky dovedou kouzlit a pěkně rychle, že na něco maj opravdu hbitý prsty.

Končíme volným koncertem arabsko - romským, s teď už unaveným a trochu prořídlým obecenstvem, v němž, jak si všímáme, sedí hlavně ti, kteří předtím účinkovali v pohádkách. Škoda že jsme tentokrát nevzali bubínky, hodily by se, když se jen plácáme do stehen.

Loučíme se, odjíždíme. Někdy příště.

Návštěvníci/účastníci: Věra Slunéčková + pes Vojta, Renata Němečková + fenka Žoli, Paul Merild, Ziriab (Marwan a Mouin), Bengas (Migel, Martin, František a Lukas); Jaroslav Krakonoš Bureš