uskutečněné akce

Po dlouhé době se s námi za dětmi opět vydali BENGAS a jejich kapelník Migel nám po cestě do Opařan vyprávěl o Gábině, kterou známe z výjezdů do DD Pyšely. Žije a pracuje spokojeně a spořádaně s jeho kamarádem. Píšu o tom proto, že z každé zprávy o někom, kdo při cestě z děcáku neklopýtl a daří se mu dobře, máme radost a stojí za zmínku.

Ale zpět do Opařan: při příjezdu jsme se přivítali a seznámili s budoucí dobrou vílou naší zdejší návštěvy malou a milou staniční sestrou Olgou Saladovou. Náš předmikulášský pobyt v Opařanech hlavně díky ní probíhal přesně podle domluveného scénáře a bez sebemenších zádrhelů! Nejdřív jsme připravili dvě dějiště múzických rejů v tělocvičně a v překrásném sále někdejšího refektáře, abychom se vzápětí ve dvou skupinách vydali na pouť po 3 pacientských skupinách.

Po dlouhé době se s námi za dětmi opět vydali BENGAS a jejich kapelník Migel nám po cestě do Opařan vyprávěl o Gábině, kterou známe z výjezdů do DD Pyšely. Žije a pracuje spokojeně a spořádaně s jeho kamarádem. Píšu o tom proto, že z každé zprávy o někom, kdo při cestě z děcáku neklopýtl a daří se mu dobře, máme radost a stojí za zmínku.
Ale zpět do Opařan: při příjezdu jsme se přivítali a seznámili s budoucí dobrou vílou naší zdejší návštěvy malou a milou staniční sestrou Olgou Saladovou. Náš předmikulášský pobyt v Opařanech hlavně díky ní probíhal přesně podle domluveného scénáře a bez sebemenších zádrhelů! Nejdřív jsme připravili dvě dějiště múzických rejů v tělocvičně a v překrásném sále někdejšího refektáře, abychom se vzápětí ve dvou skupinách vydali na pouť po 3 pacientských skupinách.

Volání na oběd přerušilo sportovně bubenickou dílnu a my se rozdělili do všech navštívených skupin, abychom s dětmi pojedli a popovídali si. Zajímavého bylo hodně, ale ne všechno se hodí pro zveřejnění. Výtečný oběd, z něhož díky děvčatům měla radost i Dixi ale skončil a první čtveřice modelek se vydala za štětci a barvami čaroděje Boba, který opět rozložil své propriety v klubu. My ostatní jsme se odebrali do refektáře, který ještě před obědem proměnil Ivoš s místními pomocníky v koncertní sál. Po krátké zvukové zkoušce se začali trousit první „diváci“ a za chvíli se mohlo začít. Pár fénixích koled, několik dech beroucích kouzel a tři energií nabité písničky Bengas publikum patřičně rozehřály, takže bylo snadné je získat pro dramatizaci africké pohádky o kanibalské hyeně a zajíci. Úspěch inscenace byl veliký, ale ještě větší úspěch měla následující píseň Krokodýl, při níž dětské hlasivky pracovaly na maximum. Tedy - myslel jsem si to, ale jen do chvíle, kdy Bengas spustili po dalších fénixích písničkách, skvělém vystoupení místní skupiny tanečnic (jedno z nejlepších tanečních vystoupení, které jsme na svých cestách viděli!) a bouřlivě aplaudované poslední porcí kouzel a závěrečnou sérii písniček. Při té se stěny refektáře zachvěly a roztančil se skoro celý klášter. Obrovská radost z tance byla znát i na trojici těžších pacientů, kteří křepčili přímo u jedné z reprobeden, což nás a paní ředitelko ponouklo k tomu, že se těmto pacientům budeme při příští návštěvě věnovat více. Všechno ovšem má svůj konec, takže jsem musel nerad utnout i Bobovo malování, což málem způsobilo výbuch pláče u malých, na které se málem nedostalo. Po přímluvě paní ředitelky Bobovy štětce pláč zažehnaly a rozloučení mohlo probíhat v duchu radostného sdílení a společného focení. Barvami se skvěly nejen tváře dětí, ale i řady sestřiček a slušelo to všem! Den v Opařanech byl plný radostných zážitků a opět musíme konstatovat, že se v areálu za ten rok odehrála spousta pozitivních změn, které zdejší prostředí zlidšťují, zpestřují a činí pro děti i jejich ošetřující vlídnějším. Dík patří všem, kteří se o to přičinili, včetně toho, kdo nás sem pozval – Petra Řehoře.

Volání na oběd přerušilo sportovně bubenickou dílnu a my se rozdělili do všech navštívených skupin, abychom s dětmi pojedli a popovídali si. Zajímavého bylo hodně, ale ne všechno se hodí pro zveřejnění. Výtečný oběd, z něhož díky děvčatům měla radost i Dixi ale skončil a první čtveřice modelek se vydala za štětci a barvami čaroděje Boba, který opět rozložil své propriety v klubu. My ostatní jsme se odebrali do refektáře, který ještě před obědem proměnil Ivoš s místními pomocníky v koncertní sál. Po krátké zvukové zkoušce se začali trousit první „diváci“ a za chvíli se mohlo začít. Pár fénixích koled, několik dech beroucích kouzel a tři energií nabité písničky Bengas publikum patřičně rozehřály, takže bylo snadné je získat pro dramatizaci africké pohádky o kanibalské hyeně a zajíci. Úspěch inscenace byl veliký, ale ještě větší úspěch měla následující píseň Krokodýl, při níž dětské hlasivky pracovaly na maximum. Tedy - myslel jsem si to, ale jen do chvíle, kdy Bengas spustili po dalších fénixích písničkách, skvělém vystoupení místní skupiny tanečnic (jedno z nejlepších tanečních vystoupení, které jsme na svých cestách viděli!) a bouřlivě aplaudované poslední porcí kouzel a závěrečnou sérii písniček. Při té se stěny refektáře zachvěly a roztančil se skoro celý klášter. Obrovská radost z tance byla znát i na trojici těžších pacientů, kteří křepčili přímo u jedné z reprobeden, což nás a paní ředitelko ponouklo k tomu, že se těmto pacientům budeme při příští návštěvě věnovat více. Všechno ovšem má svůj konec, takže jsem musel nerad utnout i Bobovo malování, což málem způsobilo výbuch pláče u malých, na které se málem nedostalo. Po přímluvě paní ředitelky Bobovy štětce pláč zažehnaly a rozloučení mohlo probíhat v duchu radostného sdílení a společného focení. Barvami se skvěly nejen tváře dětí, ale i řady sestřiček a slušelo to všem! Den v Opařanech byl plný radostných zážitků a opět musíme konstatovat, že se v areálu za ten rok odehrála spousta pozitivních změn, které zdejší prostředí zlidšťují, zpestřují a činí pro děti i jejich ošetřující vlídnějším. Dík patří všem, kteří se o to přičinili, včetně toho, kdo nás sem pozval – Petra Řehoře.

Už se těšíme na další novinky a zážitky napřesrok.

Požehnané Vánoce a krásný rok 2012!

Za všechny múzy a múzáky
Karel – múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bob Hochman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Ivoš Procházka, BENGAS (Migel a Petr Horvátovi + Honza Banga)