uskutečněné akce

Byl to azylový dům…a nevypadalo to tam jako v azylu, byla to soukromá obdoba diagnostických ústavů …a odlišnost byla patrná na první pohled, byli jsme tu poprvé…a setkali se se spoustou starých známých. Takhle nějak by se dala popsat naše sobotní návštěva v azylovém domě. Ještě by bylo možné použít sousloví „všechno bylo jinak“. A to od začátku. Původně měla být jiná i sestava návštěvníků. Podzimní příval chřipek nás však úplně promíchal. Odpadli nám tři herci-kupodivu je naprosto skvěle nahradily samy děti. A zcela poprvé v existenci Múz jela sestava s výraznou ženskou převahou.

Po příjezdu k nevelké, ale velmi pěkné vile se vzrostlými stromy jsme se uvítali s ředitelkou Elenou Turnovskou a vzápětí i s dětmi, podívali se na prostory, kde budeme holdovat múzám a pak už to jelo.

Jacques Moliba předvedl co umí s bubny, zahráli jsme později dramatizovanou Mezi horami, své netušené jazzově pěvecké kvality předvedla i naše novicka Jana Fabiánová doprovázená nenápadným, ale stejně virtuózním dr. Vojtěchem Eckertem, kterému ovšem stejně všichni říkali Vojto.

Byl to takový šrumec, že jsme i obědvali při múzování. Před obědem se ovšem nejvíc zapotil kouzelník Paul, který musel nejdříve odjet. Ten tu měl zdatného pomocníka v místním Harry Potterovi jménem František. František byl takovým gejzírem energie, že se nám nechtělo věřit tomu, že sem přišel s diagnózou nadměrného ostychu z lidí.

Dětí tu nebylo moc, ale přestože byly vlastně ze tří zařízení, konkrétně z Domu tří přání, z DD Korkyně a ze Střepu, nebyl na nich žádný ostych nebo odcizení vůbec znát. Také jsme tu nemuseli překonávat žádné počáteční bariéry. Ať to bylo při bubnování, v němž exceloval klient Střepu a bubenický talent par excellence Robert řečený Robin, nebo při učení arabských písniček, při společném tanci i hrách na zahradě, všichni byli bezprostřední a hlavně také vesměs talentovaní.

Přestože nám velmi přálo počasí a žonglování s Renatou i orientální zpěvy Marušky a Rorýse byly velkými lákadly, děti se nadšeně vracely dovnitř ke hře na rozhlas, do níž se zapojily i vychovatelky včetně paní ředitelky. Jedním z nejlepších bodů prý byla dramatizace jazzové písně Úplně všední obyčejný den. Ta bohužel utekla jak pisateli těchto řádků, tak i kameře, takže ji natočíme příště. Další novicka, herečka Lucie Juřičková se tu kromě hraní většiny delších rolí ujala i role nenápadného režiséra většiny dramatizací, které se zhostila s úspěchem, stejně jako zpěvu. A že tu bylo příležitostí ke zpívání požehnaně!

V Domě tří přání jsme se prostě všichni cítili, jako bychom slavili nějaký velký svátek, ke kterému jsme byli přizváni za odměnu.

Takových odměn jen houšť.

Návštěvníci/účastníci: Jana Fabiánová + 4 nohý Uschi alias Uši, Lucie Juřičková, Renata Němečková + Žuly, Anna-Marie Štěpánková alias Rorýs neobyčejný, Maruška Zicháčková, dr. Vojtěch Eckert, Paul Merild, JacquesMoliba, Karel Navrátil + Dixi; Jaroslav Krakonoš Bureš