uskutečněné akce

Senožaty jsme trochu hledali, protože jsme sem jeli poprvé. Zdejší děti jezdí na Život nanečisto, byly na Dračích lodích, takže už bylo načase, abychom se vydali i my za nimi.

Při příjezdu nás překvapil velký panelák, v němž dětský domov sídlí. Neútěšný na první pohled, ale o to větší bylo příjemné překvapení uvnitř.

Nejdřív setkání s usměvavými tetami i dětmi a pak, v šestém patře, kam jsme dosupěli v družném hovoru za zvukového doprovodu Krakonošova dudám podobného nástroje. Cílem výstupu byl prostorný obývák a v něm kupodivu připravené tanečnice ověšené cinkajícími penízky a kolem nich další děti - neostýchavé, dychtivé…a talentované.

To dokazoval břišní tanec i následný hip hop v podání tanečnic Hanky (vůdčí duch), Jiřinky Nikoly, Pavly, Kláry a Adély, ale i Pavla, který působil zpočátku i jako zuřivý fotoreportér.

Pak přišlo na řadu naše představování, kterého se tentokrát ujal Marwan. Při jeho nenápadných vědomostních minitestech v průběhu představování byli nejpohotovější Eliška a Martin. Po malých ukázkách toho, co můžeme dětem nabídnout, jsme neodolali slunečnému dni a šli ještě před obědem společně řádit na travnatý dvůr. Stihli jsme ještě trochu bubnování a kruhovou hru samuraj. V ní se do finále dostal kupodivu i domácí Pavel, který ji hrál poprvé, Klobouk dolů. K našemu potěšení se zapojily i tety a bylo znát, že jejich vztah s dětmi je velmi přátelský a pevný. Kéž by tomu bylo tak všude.

Oběd byl stejně jako včera v Telči skvělý, tentokrát dostala svůj nemalý díl i Dixina.

Po obědě nenastal žádný polední klid, ale přestěhovali jsme se opět na zahradu, kde Marwan opět zahrál na arabskou flétnu hadům. Tentokrát byla asi nejlepším hadem teta Soňa, ale hezky po hadím se vlnili i Míša, Lenka, Kristýnka a Jiřinka.

I tady našel woodkopf nadšené adepty a v průběhu odpoledních tréninků a klání se ukázala jako perfektní „kebulačka“ zejména Stáňa, ale nadějně se nám jevila i Martina a tety Andrea a Soňa.

Když je řeč o tetách, nemohu se nezmínit o skvělém pohoštění, které nám ve spolupráci s dětmi připravily na čtyřech tácech rozličné dobroty. Nenechali jsme ani drobeček, protože bylo všechno eňo ňůňo, nebo eňo něňo?

Ale zpátky k odpolednímu múzování. Nenápadně na něj dohlížela milá hlavní teta Míša, která mi také napsala seznam dětí, které se účastnily jednotlivých akcí. Bylo jich totiž tolik, že by to má hlava určitě popletla.

Například bubeníkům vévodila Pavla. Ta by si opravdu zasloužila svůj buben, ale ještě lepší by byly dva, protože je lepší, když si bubny povídají a bubeníci si zvykají na to, že je dobré naslouchat a přizpůsobit se společnému rytmu. To ale neplatí jen o bubnování.

Takže jména dalších bubeníků: Míša, Pavel, Lucinky a opět Stáňa. Ješt ě je třeba se zmínit o tom, že vznikly dvě bubenické školy – evropská pod mým vedením a arabská s lektorem Marwanem. A žádná rivalita!!!

Po celé odpoledne byl i tady o pomalování žadonícími dětmi obklopen Bob Hochman. Tentokrát nepřišla sice paní kuchařka, ale některé tety zkrášlil stejně invenčně jako děti. Ty se ovšem odvážně daly do sebe malování a vzniklé kreace byly …někdy zajímavé.

V odpoledním programu nemohla chybět ani další kolová hra Čuka Čau. A vítězem se stal, už trochu nudně opět žonglér Adam. Zapojeni ovšem byli skoro všichni včetně některých tet. Z domácích ale byla nejlepší Adéla. Gratulujem!

V průběžně probíhající žonglérské dílně vynikly s diabolem hlavně Jára, Fanda, Roman a Martin, ale v dalších disciplínách se velmi dobře ukázala i děvčata. Například s jednokolkou vytrvale a občas i úspěšně zápolila Jiřinka. A jednokolka opravdu není nic jednoduchého!

Když Krakonoš postavil na dvoře aparaturu, došlo i na její využití.

„My jsme muzikanti“ nám roztomile zazpívaly minislečny sestřičky Kristýnky, Lenka a Lucka, Nejdelší a nejnadusanější produkcí byla improvizovaná spolupráce beat boxerů Davida a Michala (místního ctitele Stáni) s bubeníky Pavlou, Karlem a Marwanem.

Místy dobře šlapající rytmický nářez vyprovokoval Alžbětu a další děvčata k energií nabitému tanci.

Jelikož se čas nachyloval k odjezdu, musel jsem dění u aparatury stopnout a zavelet k přesunu na fotbalové hřiště.

Tady Múzy zvítězily 3:0, ale musíme přiznat, že dva „naše“ góly vsítili místní borci Fanda a Pavel. V bráně domácích se brankáři střídali a jediná Eliška nepustila ani jeden gól.

I tady bylo talentů spousta, ale pro mne byla překvapením Stáňa, Která za kluky ani trochu nezaostávala a patřila k těm nejlepším.

Sbalili jsme, dlouze a neradi se loučili, ale zjistili jsme, že u Bobova bodypaintingového stolku je pořád nával. Nejenže se Bob nestihl zapojit do žádné z probíhajících disciplín kromě malování, ale málem jsme kvůli němu a žadonícím živým plátnům nestihli pražské povinnosti. Příště asi budu muset pro našeho bodypaintera pořídit i bodygarda.

První návštěva v Senožatech byla plná překvapení a díkybohu byla všechna příjemná. Doufám, že budeme moci příjemně překvapit senožatské i my a budou se moci zapojit do projektu Korálky dětem. Uděláme pro to, co se dá. A brzy nashledanou. V Životě nanečisto, na některé z našich dalších akcí, nebo v Senožatech!

Karel principál Múz

Ohlasy od návštěvníků v Echu:
Dopis od vychovatelek z DD Senožaty
Múzy dětem v Senožatech (Dopis z DD Senožaty)

Návštěvníci/účastníci: Alžběta Kostrhunová, Bára Prokopová, Adam Jarchovský, Marwan Al Solaiman, Karel Navrátil + Dixi, Tomáš ŘEZY Řezáč, Jarda KRAKONOŠ Bureš