uskutečněné akce

Do mašťovského zámku, kde sídlí místní dětský domov, jsme se vydali poprvé. Návštěvu iniciovala ředitelka Nadace Terezy Maxové Dětem Květa Humoudová. Vyprávěla mi o tom, že zdejší DD je na tom s vnějšími impulsy dost špatně a zeptala se, jestli bychom Mašťov nechtěli zařadit mezi navštěvované DD. Tak jsme se sem vydali. Trochu nás zlobila GPS navigace, která nechtěla pochopit, že nejedeme po poli, ale po nové silnici, ale nakonec jsme to zvládli včas. Překvapil nás už příjezd. Areál mašťovského zámku je impozantní, na první pohled bylo také zřejmé, že nejde o nějakou ruinu, ale o prostor postupně citlivě přizpůsobovaný potřebám dětí. Příjemným překvapením pro nás byly i „tety“ a trochu mlčenlivý „strejda“. Nejlepší ale byly jednoznačně děti. Zaujaly je už zvuky fujary, které rozezněly zámecké prostory díky Krakonošovi. Na začátku se sice i u nich ještě objevovaly zkoumavé pohledy, puberťáci se přiměřeně svému věku trochu ofrňovali, ale to po cca 20ti minutách pominulo a vše probíhalo k všeobecné radosti.

Múzovalo s námi 26 dětí a v podstatě všechny se zúčastňovaly všeho, co jsme jim mohli v průběhu dne nabídnout. Protože tu těsně před naším příjezdem přestáli malou chřipkovou epidemii, bylo tu ještě pár marodů, kteří s námi nemohli ven, ale pro ty připravil nejrůznější činnosti František, který s nimi zůstal uvnitř. František byl mimochodem zpočátku nejnezvedenějším klukem. Byl ještě rozdováděný ze sobotního Potštejna a chvilku mu trvalo, než si uvědomil, že tady nás děti ještě neznají a měli bychom jim dát ochutnat všeho, co jim můžeme nabídnout v trochu organizovanější podobě, než jakou měla potštejnská návštěva.

Jinak samozřejmě velmi uspěly kousky našeho mága. Jeho pomocníky se postupně stali Denisa, Gábina, Kamila, Lucka, Nikola, Radka, Martin a Tomáš, ovšem také vousatý strejda a Petra z Nadace Terezy Maxové. Ta přijela s Květou Humoudovou nesmírně nachlazená a většinu času strávila s paní ředitelkou. V těch chvílích, kdy nepracovala, se ovšem také zapojila do obecného múzování a obě nadační děvčata si to užívala plnými doušky. Ještě víc si to ovšem užívaly děti a kupodivu i tety, včetně paní kuchařky.

Příjemný hovor s milou paní ředitelkou čekal i mne a dohodli jsme spolu spoustu věcí, které by mohly zdejším dětem prospět a zpestřit jim život včetně přípravy na ten budoucí samostatný.

Vraťme se ale do zámku. Kouzelník se projevil i tady jako interpret písně strašlivé o hyenách a lupiči mrtvol. Malou hyenu hrála Verunka, maminku hyenu teta, jejíž jméno si nepamatuju stejně jako jméno strejdy, který hrál pro změnu olupovače mrtvol.

I tady se našla spousta ochotných herců, kteří se ujali rolí mrtvol. Byli sice trochu moc živí, ale jinak v rolích obstáli se ctí.

Mimo kouzel a dramatizace horroru jsme v jídelně bubnovali, zpívali a děti se učily jak česko arabskou píseň „Vyšlo slunce“, tak africkou „Tambolaka namokili“. Tu jsme je naučili i s českým textem „Tam vojáka namočili…“.

Tu arabskou mistrně předvedli a učili Marwan a Mouin, Africké se velmi kompetentně ujal Jacques, ale my – ostatní múzáci jsme mu spolu s jeho partnerkou Evičkou zdatně sekundovali.

Po velmi chutném obědě jsme dětem ukázali Dixi v roli stromolezce a představili woodkopf. S fošnami na hlavě se samozřejmě nejvíc dařilo múzákům, skromě musím přiznat, že mně fošna z hlavy padala nejmíň, ale mezi místními se ukázala řada velmi talentovaných „kebuláčů“. Konkrétně to byli Míša, Filip, Patrik, Denisa, Katka, Kamila, další Míša a úspěšně se zapojila i jedna teta.

Když jsme si prohlédli zdejší hřiště, slíbili jsme si nakonec fotbalový zápas.

Vevnitř jsme pokračovali v krásném obýváku v patře, kde Pavel předvedl další porci kouzel, Marwan přeměnil několik místních na hady, kteří se více či méně umně kroutili na zvuků jeho arabské flétny. Se Jacquesem jsme se zdokonalili v Tambobolaka a poslechli další bubenickou instruktáž …a pomalu byl čas se přesunout zpět do jídelny k další dramatizaci. Tentokrát to byla obligátní píseň Mezi horami, do které se už docela ochotně zapojili i velcí kluci. Ti účinkovali hlavně v rolích hor (Filip, Patrik a Míša, ale i jednu z hlavních rolí zastřeleného Janíčka uchopil velmi přesvědčivě jeden z velkých kluků Tomáš. Lipka – Lucka byla trochu rozhihňaná, ale vlnila korunou přičinlivě, velmi dobře hrál rozverného paroháče jelena Tomáš, kterého osudově netrefil střelec Míša. Funebráka si spolu s asistujícím Františkem zahrála Verunka, dokonalým křížem se stal Dan a hlavní role Aničky se přesvědčivě zhostila Denisa. Jen se jí moc nechtělo padnout na Janíčkův hrob, ale to byla jen kosmetická vada.

Inscenace sklidila bouřlivý úspěch a zakončilo ji zasloužené klanění. Takzvaná děkovačka.

Místní, Filip, Patrik, Míša a Dan nám ještě předvedli velmi kvalitní beatbox – rytmicky doprovázený zpěv zněl místy skoro profesionálně.

Pak přišel na řadu ještě break dance v podání Míši, Borka, Filipa, Patrik a Dana.

Univerzalitou ve všech disciplínách udivoval hlavně Míša, který exceloval i při žonglování. Při zpívané scénce přišly ke slovu i zpěvačky Kamila, Denisa, Gábina, Radka, Kikina, Kristýna, Nikola a Míša

Roli Šáši si s chutí zahrál hyperaktivní Míša, jako solidní mažoretka se ukázala Lucka.
Jak ovšem poznáte i z prostého výčtu toho, co se v neděli v Mašťově dělo, čas ubíhal příliš rychle a my jsme toho spoustu nestihli. Kluci asi nejvíc litovali fotbalu, ale příště si to s nimi určitě rozdáme.

Loučení bylo veliké a zážitky také.

Na zastávce jsme se domluvili, že pošleme Míšovi nějaká žonglovátka a touhle formou se přimlouvám u tet, paní ředitelky i u strejdy za to, aby dětem pořídili tréninková prkna. Pokud jim trénink půjde, přivezeme jim příště aspoň jeden pár profesionálního woodkopfového náčiní. A že se do Mašťova všichni těšíme snad ani nemusím zdůrazňovat.

Principál Múz
Karel + Dixi

Návštěvníci/účastníci: František Kostlán, Mouin Abu Chahine, Paul Merild, Jacques Moliba + Evička, Karel Navrátil+Dixi, Marwan al Solaiman, Jarda KRAKONOŠ Bureš