uskutečněné akce

Ani letní gumy a lehký mráz nám cestu do Klánovic nezkomplikovaly. Obvyklou dávku bloudění jsme si vybrali až v samotných Klánovicích, ale trocha zmatků už patří k cestování a nemůže nás rozházet.
Po přivítání s vychovatelkami a dětmi jsme se rozhodli, že Bengas zůstanou v jídelně první ze tří vil, do nichž se Klánovický DD rozkročil, divadlo, kouzlení a žonglování pak necháme vystoupat do prvního patra, kde jsou vyšší stropy, koberce a pohodlnější sezení.

Protože i tady se principál Karel chystal k povídáni s panem ředitelem o Životě nanečisto a dalších oblastech možné spolupráce, stala se malou principálkou Maruška.

Začátek obstarali Bengas, kteří tentokrát odmítli aparaturu s tím, že nevelkou jídelnu „uzpívají“. Uzpívali by, kdyby ovšem zdejších dětí nebylo tolik, ale hlavně kdyby to nebyly šídla, neposedové a lotříci. Poslouchali sice a muzika s nimi šila, ale přezpívat je byl i pro Bengas s Miguelovým hlasovým fondem trochu problém

Pak jsme se přestěhovali do pokoje, kde se děti proměnily v africká zvířata v pohádce o lvu a býcích. Swetja vytvářel atmosféru hrou na pilu a iluzi africké savany dotvářela Pavlínka jako gazela a Dixi v roli šakala. Vypravěčka Ljuba Krbová měla kupodivu větší problémy než s dětskými herci s Davidem Novotným v roli lva, který si pohádku volně upravoval podle momentálních nápadů a občas ji pěkně zašmodrchal. Kluci – býci byli skvělí, jen ten poslední se lvu Davidovi postavil s takovým odhodláním, že to chvíli vypadalo na vítězství skotu nad králem zvířat. Nakonec byl ale i tenhle býk roztrhán a sežrán jak pohádka kázala a mág Paul se mohl ujmout čarování. Chválit jeho kouzla je nošením vody do potoka a zdejší děti i vychovatelé nevěřícně zírali stejně jako jinde.

Protože jsme dětem slíbili při úvodu žonglování, chopila se Renata žonglérských propriet a za chvíli vzduchem létalo diabolo střídané flower sticky, Kužele a míčky. Jednalo se o ztížené žonglování, protože se ty poletující předměty musely vyhýbat čtyřem křišťálovým lustrům…, ale všechno dobře dopadlo.

Pro lepší trávení před obědem ještě vyzval Karel všechny přítomné k výletu se zavřenýma očima do Tater. Cestu jim zařídil Swetja hrou na fujaru a Karel dělal rytmický doprovod na africký buben djembe. Výlet netrval dlouho, ale na tvářích některých dětí i dospělých bylo vidět, že to cestování vzali vážně a nelitovali.

Oběd probíhal ve všech vilách, takže jsme se rozdělili. Ljubu s Davidem, Karlem a Paulem odvedla děvčata do „Kasala“, (kde se pak kasala tím, že je to nejlepší dům, že jsou jednička atp.), Renča, Maruška, Swetja a Michal se odebrali do novějšího „Kruliše“ (při pozdější návštěvě Kruliš působil opravdu méně upraveně) a Bengas zůstali v hlavní, pro nás bezejmenné budově. V „kasalovi“ byla náramná švanda, kromě oběda se podávaly historky, proběhla soutěž v obracení očních víček a uzdravili jsme předtím nemocnou Helenku do té míry, že s námi po obědě mohla jít ven a do jídelny. Na své si přišla i Dixi, kterou zejména eskamotér Pepa pořád krmil kousky domácího piškotu. Oběma „kasalským“ skupinám by mohl bydlení opravdu leckdo závidět. A nejen bydlení, i pořádku by se mohla přiučit leckterá hospodyňka … ale přesto všechno je to dětský domov. I když tu je dost středoškoláků, někteří dorostenci míří na vysokou a i sebevědomí zdejších dětí je nadprůměrné, pravý domov se tu jen snaží napodobit. Byť se značným úspěchem.

Krulišská část múzáků byla při jídle překvapena tím, že normální porce tu je někde kolem deseti knedlíků, ale naštěstí pro dívky nebyla povinná. Naši pánové se ovšem nedali zahanbit a svíčkovou s deseti zvládli také.

Po obědě se na zahradě odehrálo velké koulování, žonglování, psů honění a klacků házení, Dixi ukázala jak leze na stromu a s tvářemi ochlazenými mrazem jsme se vrátili do jídelny, kde Bengas rozjeli další porci žhavých rytmů.

Nahoře děti objevily mikrofon, takže došlo i na beatbox v podání nejmladšího z Bengas Radka a místního Patrika, Pavlínka se pro Marušku proměnila v kadeřnici, Terezka v průvodkyni a Lucka s Míšou nás učily plést bužírku. Karlův odchod za panem ředitelem umožnil příjemný zmatek, v němž se nahoře opět žonglovalo, ale tentokrát se zapojovaly i děti, dole se hrála muzika a objevovaly se náznaky tance. Rozpustilá atmosféra trvala i po společném přesunu nahoru. Ljuba pak ukázala několik prvků bojové verze Tai či s vějířem místo meče a přišla řada na další pohádku.

Obecné veselí s mírnou dávkou chaosu trochu komplikovalo situaci vypravěči a občas i hercům, ale do hraní se všichni pustili s vervou a některé překvapivé herecké akce vzbuzovaly údiv a byly odměněny potleskem na otevřené scéně. Konec se sice trochu rozmázl, v perly proměněné slzy obětavé kozičky moc dojetí nevzbudily, ale náladu to nezkazilo ani hercům ani ostatním. Pomyslného žezla se opět ujal kouzelník, který rozdovádění děti trochu ztišil, pak přišlo na řadu malování, do něhož se nakonec zapojily nejen malé Míša, Helenka, Lucka a Pavlínka spolu s múzami Maruškou Ljubou a Rentou, ale i velcí kluci Obit a Martin.

Závěrečního hudebního slova se ujali zase Bengas, ale to už se pomalu stmívalo a bylo načase myslet na loučení a návrat. Nejen ten domů, ale i sem k nadaným a sebevědomým dětem do Klánovic.

Návštěvníci/účastníci: BENGAS (Miguel, Martin, Radek, Robert), Ljuba Krbová, Renata Němečková + Žuli, Maruška Zicháčková, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, David Novotný, Swetja, Michal Vopelka