uskutečněné akce

Potštejn, ač Múzám velmi blízký, je od Prahy daleko. Rozhodli jsme se tedy, že tam pojedeme na 2 dny. V pátek odpoledne jsme vyrazili a kolem deváté večer dojeli na místo. Přivítání bylo skvělé, vřelé a …byli jsme jak doma.

Vítala nás řada známých, ať už teta Míša, teta ředitelka Kateřina, Simča, Petr, Láďa a další. Malého Matěje jsme ještě neviděli, ale i ten si nás hned oblíbil, přesněji – zaujala ho nejdřív Dixina. Od počátku na nás moc dobře působil i zdejší nový “strejda“ Jarda“. Abychom zdejší osazenstvo trochu odměnili za čekání, začali jsme s múzováním, které se protáhlo až k půlnoci. Ke slovu přišla kouzla, tanec, zpěv, bubny, povídání, prostě vše, co k setkání dobrých známých a oslavě setkání patří.

Zpočátku nám připadal trochu zaraženější než jindy Petr, ale už při pátečním bubnování trochu roztál a než jsme se museli v sobotu rozloučit, byl z něj zase usměvavý, tanečně i pěvecky zdatný tahoun zdejší party. To vše přesto, že kvůli nám musel odložit rande a další soukromý program.

Za zvláštní zmínku stojí kromě odvážných orientálních tanečních kreací Evy a Alžběty na Marwanovu hudbu hlavně bubnování. V něm se nadprůměrně osvědčili hlavně Petr, Matěj, Eva a její bratr Ivo, ale v průběhu večera (a soboty) bubny vyzkoušel snad každý. V pokročilejším večeru došlo i na jejich netradiční využití – sloužily totiž tanečníkům jako klobouky. Při zpívání nás překvapili místní tím, s jakou vervou a chutí zpívali například lidovky. Pátek zkrátka končil velmi radostně v prvních hodinách soboty a užili jsme si ho všichni naplno.

Já si v noci navíc naplno užil i Krakonošovo chrápání, které mi znemožnilo spát, kromě necelých dvou hodin. O ty přišel burácivý spolunocležník později do pokoje. Pokud by se konalo mistrovství světa v chrápání, Krakonoš má velkou šanci zvítězit. Pokud bych s ním ovšem měl ještě někdy spát ve stejné místnosti…nevím, jestli přežije 

Sobota byla nádherná, počasí připomínalo ranný podzim, slunce koketně vykukovalo z mraků a vytvářelo atmosféru pro múzování jak stvořenou.

Hned po ránu se věnovali Marwan i František nadějným bubeníkům a nacvičili s nimi různé rytmické sekvence. Po snídani jsme vyšli ven a vyzkoušeli i naše oblíbené woodkopfové fošny. Obecný zájem o ně umožnil nastartovat i jakýsi turnaj. Talentovaní kebuláči se našli i mezi dětmi, ale všechny zastínil strejda Jarda, kterému dodnes skoro nevěřím, že měl woodkopfovou fošnu na hlavě v sobotu poprvé. V turnaji si ale velmi slušně vedli i Eva, Petr, můj jmenovec Karel a další. Kouzelník sice už včera předváděl celou řadu kouzel, ale to nejlepší si přece jen nechal na sobotu. Během jeho produkce v prvním patře přišel nahoru i Pavel Nový, který dorazil po vlastní ose kolem 11té. Původně také ohlášená Milena Steinmasslová nedorazila kvůli technickým problémům, ale mysleli jsme i na ni. Pavel Nový se opět osvědčil jako moc fajn chlap, který umí s dětmi jednat naprosto přirozeně a ony ho tak také berou. Pavel po nás navíc převzal štafetu poté, co jsme museli předčasně odjet kvůli Marwanovu pražskému koncertu.

Před odjezdem jsme ovšem ještě společně poobědvali (jídlo výtečné), učili se arabskou píseň, bubnovali, zpívali, tančili…a Marwan přispěl k obecnému veselí i přednáškou na téma čeština očima a ušima cizince. Pavel Nový při přednášce slzel smíchy a mne napadlo, že bychom Marwanovy texty mohli vydat knižně…

I když s námi tentokrát nejeli žongléři, došlo i na žonglování. Na trávníku před hlavní budovou se odehrávalo ve výlučně mužském obsazení. Pavel Nový a já jsme zkoušeli talíře, v tomtéž si vedl úspěšně i Pepa, mezi ostatními se našli šikovní žongléři s míčky i s diabolem. Matěj po chvíli přešel na další „cvičení“ Dixiny.

Před třetí, kdy jsme potřebovali odjet, se odehrál ještě „hadí tanec“ za zvuků Marwanovy flétny, v němž si „zařádili bráškové Matěj a Kuba a opět s Alžbětou se proměnila v hada i Eva. Ta vyprovokovala Alžbětu k takovému tanci, že jsme se do ní všichni málem zamilovali – nebýt ovšem kobrou…

Nu a pak jsem se musel chopit nevděčné role a hnát všechno ke konci. Na balkonové terase ovšem ještě předvedli místní tanečníci (Eva, Ivo a další) kousek hip hopu…a pak už nastalo loučení, které někteří z nás (Marušku snad ani nebudu jmenovat) protáhli tak, že klidný a vyrovnaný Marwan začal nervózně podupávat. No a pak už jen troubení mávání a naděje, že se zase brzy uvidíme. Bylo nám s Vámi krásně!

Principál Múz
Karel + Dixi

Návštěvníci/účastníci: Alžběta Kostrhunová, Maruška Zicháčková, František Kostlán, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Pavel Nový, Marwan al Solaiman,, Jarda KRAKONOŠ Bureš