uskutečněné akce

Na cestě do Žatce nás provázela hustá mlha a Michal Vopelka, již potřetí nahradivší našeho obvyklého řidiče Krakonoše, jí rozháněl slušnými i méně slušnými zaklínadly. Po troše bloudění jsme dorazili do Žatce a tamního dětského domova. Naše cestovní obavy z velkého počtu dětí (85) a inzerovaných nevyhovujících prostor byly rozptýleny stejně rychle, jako slunce rozhání mlhu. Paní ředitelka už nás očekávala a hlavně se na nás okamžitě vrhly děti. Dixina sice zpočátku vyvolala trochu obav, ale pak už působila jako spolehlivý likvidátor bariér.

Prohlédli jsme si prostory v krásné vile z první republiky, rozdělili divadlo a muziku do dvou atypických obýváků a dali jsme se do múzování. Protože se kolem nás nejdřív shlukli mrňouskové, nedalo se začít ničím jiným než pohádkou. Macourkův kousavý svetr v podání obou našich Marušek zaujal malé i velké a objevili jsem při něm první dětské herce. Kateřinku hrála bezprostřední Ivanka, dva odvážlivci se ujali role skříně, v níž nebezpečný svetr spočíval.

Po proměně kousavého svetru na měkký a přátelský jsme nacvičili s dětmi čechomorku Mezi horami a obvyklý úspěch se dostavil i tady. Větší kluci sice byli ještě trochu zaražení, do role hor jsme je museli trochu tlačit, ale Janička se role Aničky zhostila s bezprostřednostíani ostatní „herci“ za ní nikterak nezaostávali. Animovanou písničku jsme po nacvičení ještě zopakovali a pak už přišla na řadu kouzla. Během nich se odebral principál Karel k povídání s paní ředitelkou, ale múzování to nijak neuškodilo.

Ke slovu totiž přišli BENGAS, kteří svou plnokrevnou muzikou děti pořádně rozparádili. Na přání Sabiny, Zuzka a Ilony zahráli i hudbu z filmu Underground. Místo obvyklého frontmena Miguela přijel tentokrát jeho bratr Petr a dokázal, že Romové mají muziku v krvi a bratři Horváthové jsou toho zářným příkladem.

Velkou zvědavost dětí na to, k čemu že je ten modrý houbě podobný laminátový předmět uspokojil do gymnastického dresu převlečený Michal Vopelka, který na něm předvedl několik brilantních cviků, jimiž si u tet vysloužil přezdívku akrobat. Při hudbě a o něco méně brilantních dětských pokusech o zkrocení hříbku utekl čas do oběda.

Oběd tety připravily pro múzáky mimo dětskou jídelnu, ale kouzelník a Dixi se nedali a aspoň oni obědvali pohromadě s dětmi. Všeobecnou dobrou chuť měla na svědomí mladá a sličná kuchařka, jíž jsme šli zaslouženě poděkovat a také teprve dvacetiletá teta Olga, která se o nás vzorně starala.

Protože jsme se dozvěděli, že větší děti bydlí také ve dvou blízkých rekonstruovaných bytech, rozdělili jsme se po obědě a zatímco Maruška, Michal a Bengas zůstali v domově a dál holdovali tělocvičení a písničkám, druhá slupina se v doprovodu dětí a tet vydala na prohlídku bytu. Ten nám skoro vyrazil dech, protože rekonstrukce byla velkorysá a pořádek, který tam vládl by mohla holkám závidět kdekterá hospodyňka. A pořádek nebyl po úklidu na naší počest, zouvání a dodržování hygienických zásad mají obyvatelky bytu evidentně v krvi.

Po cestě holkám na oplátku vyrazila dech Dixina svými stromolezeckými kousky. Při úpravě klacíčku si způsobil drobné zranění nožíkem Karel a byl hbitě ošetřen, prostě vše bylo jak mělo být.

Po návratu do domova přišla ke slovu místní hymna v podání převážně dívčího sboru, další Macourkova pohádka, tentokrát o hrnci, který tekl až se proměnil v řeku a zase kouzla. Do všeho se s nadšením zapojovali všichni bez jakýchkoli zábran a múzické živo bylo snad ve všech koutech domova. Dramaturgické rozdělení dětí na větší, které šly kreslit a větší, pro které byla připravena herecká etuda na téma partnerské vztahy díky obecné rozjařenosti dalo trochu práce, ale stálo za to. Do debaty o vztazích se zapojovaly děti i tety, připojili se i muzikanti z Bengas a bylo vidět, že téma zajímá všechny. Etudy neměla žádný jasný konec, ten si musel odehrát každý sám v sobě.

Nu a před naším odjezdem se odhodlal i místní malíř Vráťa k žonglérské exhibici, slíbil, že se zapojí do zbrusu nové soutěže múz, před odjezdem jsme si zopakovali Mezi horami s hereckými alternacemi, zatancovali na písničky Bengas a Dixina ukázala i malým a tetám, jak leze na stromy. Loučení a mávání bylo veliké a ještě po cestě nám přišly SMS díky s pozváním k co nejrychlejšímu návratu. Také se na něj těšíme.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (novic Petr, Martin, Radek, František), Marienka Hodinářová, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Michal Vopelka, Maruška Zicháčková