uskutečněné akce

V Krnsku jsme při poslední návštěvě hráli fotbal a Pavel Nový byl už při zpáteční cestě bombardován telefonáty větších děvčat. Tentokrát tu ovšem bylo při našem sobotním příjezdu pusto prázdno. Vzápětí jsme se dozvěděli, že nás čekali až v neděli.

K pražským problémům s odjezdem se tedy přidaly další, ale i zde se uplatnilo přísloví o dobrém konci, který vše napraví. Počáteční rozpaky ovšem tentokrát trvaly dost dlouho.

Děti se z domků podobných milionářským sídlům trousily pomalu a zejména někteří pubertou postižení se tvářili svému stavu přiměřeně znuděně. Možná to bylo i tím, že podstatná část těch aktivnějších byla za sportem na Slovensku a další část v Černé hoře. I tak tu ovšem zůstalo dost těch, kdo se do společného múzování zapojili. Nejdřív to byla mrňata a hlavní atrakcí byla zpočátku fenka Dixi. Pozornost dětí si brzo získal i Jacques, který i tady dokázal z dětí a spolumúzáků vytvořit obstojně fungující sbor.

Chybou bylo to, že jsme příliš brzo dětem zpřístupnili Renatiny žonglérské rekvizity. Ve slunečném dni se pak zejména těm větším od diabol a flower sticků k nějakému múzování moc nechtělo.

Když jsme ovšem zprovoznili aparaturu a na plno to rozbalili kluci z OPBH – rozumějte z Ostravsko Pražské Bluesové Hudby, kterou tvoří ostravák Matěj a bratři z Zurichu Standa a Marcel, začalo to na zahradě děcáku pořádně pulzovat. Mikrofony mají pro malé i velké magnetickou přitažlivost.

Jelikož nás tu nečekali museli jsem se na střídačku naobědvat v blízké restauraci. Děti ovšem naši částečnou nepřítomnost snad ani nestačily zaznamenat.

Renatu a OPBH takřka nepozorovaně nahradily tanečky za vedení Terezy a Karlova hudebního doprovodu, pohádky interpretované Alešem Procházkou a Tomášem Rackem a hlavně opět africké písničky.

Problémy nám dělal malý hyperaktivní Davídek, který se hned snažil rozmontovat mikrofonní stojany, hned chtěl přestavět mixážní pult, za chvíli se pokoušel přeladit Karlovu kytaru, nebo přefouknout Matějovy foukací harmoniky. Přes destrukční hrozby byla jeho činnost talentovaná a často prokazoval smysl pro rytmus i melodii. Klidný byl on i jeho další mrňaví kamarádi jen když je roztáčel Karel, coby ruční kolotoč, nebo když se bavili s Dixinou. Do múzického dění se v Krnsku jen sporadicky zapojovaly tety, ale novináři z Rytmu života, kteří s námi přijeli na reportáž byli zdatnými účastníky všech múzických aktivit. Tentokrát jsme tu ovšem potřebovali na vtažení dětí do spolupráce mnohem víc energie než při poslední návštěvě. Možná jsme byli i zmlsáni předchozími návštěvami, kdy vše šlapalo jak hodinky. A možná i celý projekt dětského domova jako exkluzivní osady není tím nejšťastnějším řešením. Soudit podle dětské vstřícnosti kvalitu vychovatelů si ovšem netroufáme. Před odjezdem i tady přišlo rozdělování dárků od firmy Otto Blanc. Tentokrát opravdu šlo spíš o dárky než o ceny za nějaké výjimečné dětské výkony. Ovšem alespoň snahu a nasazení při múzických pokusech dětem z Krnska upřít nelze.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Renata Němečková, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Skupina O.P.B.H., Aleš Procházka, Tomáš Racek; Jaroslav Krakonoš Bureš