Návrat jak se patří. Tak by se dala označit předposlední návštěva Múz v roce 2003.
Začátek sice trochu poznamenal vpád novinářů, kteří hned po našem příjezdu do DD v Solenicích uchvátili zejména Magdu Reifovou a Petra Vacka, ale děti se tím nedaly odradit. Přes novinářský a obdarovávací vpád i přes to, že je jedna snaživý teta zpočátku vyháněla z místa konání se k návštěvníkům bouřlivě hlásily a stejně bouřlivě reagovaly na vše, co je v průběhu návštěvy čekalo. A nebylo toho málo. Magda coby novicka v pomyslném dresu Múz osvědčila své schopnosti komunikace s dětmi a za doprovodu Davida Nolla i Honzy Nohy zpívala a roztleskávala děti o sto šest. Uplatnily se i povídky o proměnách dětí ve zvířata a zejména ta o holčičce bez maminky, která se proměnila v malého klokánka aby se mohla schovat do vaku mámy klokanice posunula múzické dění od bujaré zábavy k trochu bolavějším tématům.
Děti malovaly a bubnovaly, zpívaly, s velkou chutí se učily fénixí koledu V slámě spí a pyšně předváděly své, taneční i výtvarné dovednosti. I tady se snažili všichni prokouknout triky kouzelníka Paula. Neúspěšně.
Oběd i prohlídka dětských pokojů byly naprosto bezprostřední, stejně jako málo skrývané ženské ataky na adresu mužských návštěvníků. Zejména Petr Vacek byl dívkami obklopován více než je běžné. Podobnou přízní byla obdařena čtyřnohá návštěvnice fenka Dixi. Tou byly ovšem nadšeny zejména mladší děti bez rozdílu pohlaví.
Propojení návštěvy s Vánoční akcí Rádia Impuls bylo nakonec velmi příjemné a mírně rušilo kontakt s dětmi pouze v počátku. Konec návštěvy byl nejen kvůli blížícím se Vánocům trochu rozcitlivělý. Loučení provázely sliby návratu a dalších kontaktů.
Diky věnovaným honorářům poputuje jako první věcný pozdrav do Solenic buben, který děti toužebně obdivovaly.
Návštěvníci/účastníci: Magda Reifová, Paul Merild, Karel Navrátil, Jan Noha, David Noll, Petr Vacek