uskutečněné akce

Protože jsme se po zabíračce ve Zruči potřebovali trochu zrekreovat, vyčistit hlavy a naplnit žaludky, stavili jsme se nejdřív v neuvěřitelné senožatské restauraci U Zastávky. Nejenže tam praskalo dřevo v krbových kamnech a nerušil žádný hudební smog, nejenže tam byli vlídní a vstřícní místní hosté, nejenže nás obsluhovaly dvě milé, vlídné a sličné dámy, ale dostali jsme ke skvělému guláši a mokům podle chuti navíc i úžasný domácí borůvkový koláč – pozornost podniku. Vrcholem bylo to, že bezlepkový Jiří, který nemohl guláš a žádal si zeleninu, dostal rajčata, pro která jedna z dam doběhla do obchodu a místo koláče jako pozornost podniku banán. Ani Dixi nepřišla zkrátka – dostala, po dotazu jestli smí, talíř gulášové omáčky. Rozepisuji se o tom nejen proto, že to byl zážitek neobyčejný, ale i proto, že předznamenal celou naši návštěvu Senožat.

Po posílení jsme dorazili do Dětského domova, kde nás přivítaly vlídné až nadšené tety a děti a po zjištění, že v kostele bude za chvíli adventní koncert, jsme se tam s většími dětmi vydali. V zaplněném kostele vytvářely patřičnou atmosféru tradiční koledy, spirituály a další Vánocemi inspirované písně v podání ledečského dětského i dospělého sboru Naděje.

Po návratu do panelákového, ale velmi přívětivého děcáku, jsme s dětmi i tetami rozjeli vítací mecheche v hale, která se otřásala při představovacím improvizovaném reaggae, při potlesku kouzelníkovým čárům i při žonglérských kouscích Honzy. Vybalily jsme notnou část čerstvě nakoupených bubnů a bubenickým jam session se roztřásly stěny a skleněné výplně haly asi nejvíc. Někdy po deváté jsme večerní rej skončili a šli se ubytovat do skoro luxusních apartmá, která pro nás senožatští připravili a připravit aparaturu na zítřejší dvojkoncert v jídelně. I zbytek večera jsme prožili v povznesené náladě, i když si ji každý povznášel po svém.

Mrazivé ráno někdo vychutnával v teple za okny, já s Dixi jsme sledovali jiskřivou jinovatku na stromech zblízka a pak už spolu s nedočkavými dětmi budili vytrvalejší spáče.

Po snídani a oživení aparatury jsme si dali další porci kouzel, zazpívali společně Amigo, Krokodýla a poslechli si lehce kanibalskou pohádku o zajíci a hyeně, během níž přijeli další členové Fénixu: Mareče a Alice, s nimiž jsme si ještě v hale zahráli pár koled.

Většina dětí a múzáků pak vyrazila ven za žonglováním a woodkopfem, Bob rozbalil svůj stánek se štětci a barvami v jakési zimní zahradě a muzikanti šli připravit vše ke koncertování Fénixu a Toxíků, které jsme čekali kolem oběda. Toxíci dorazili včas a jí jsem ještě před obědem stihl simultánku s prkny, kdy na mě ze tří stran útočily kebulačky Jiřka, Hanka a další kebuláč Martin. Ačkoli byl pořádný mráz, ještě nikdy jsem se při woodkopfu takhle nezapotil! I Honza si pochvaloval, jak šikovní žongléři tady jsou a tak jsme na oběd šli pořádně rozhýbaní a rozjaření.

U výtečného oběda pokračovalo rozjařené povídání a sdělování všelikých novinek i tajností. Dixina našla tak ochotné krmiče, že jsem musel část notně masem obalených kuřecích kostí zabavit a odvézt jako psí vejslužku na doma. Po obligátním kafíčku jsme doladili nástroje a přišla první, vánočnější část hudebního odpoledne.

Protože byl Fénix kvůli chorobám v sotva poloviční sestavě, poprosil jsem o hudební podporu Toxíky, takže nám improvizovaný sbor dělal Kláry s Vildou, basu hrál podle odezíraných akordů Honza a na perkuse Marčka podporoval Patrik. Fénixí písničky tak dostaly patřičné grády a ještě víc uvolnili náladu všech přítomných.

Na přestavbu aparatury jsme se zase přestěhovali ven, kde kromě woodkopfu, hlavolamů a žonglovátek přišly ke slovu i kolové hry. I při nich se senožatští ukázalo jako bystří a nebezpeční soupeři, takže často ve finále zachraňovala čest múzáků jen Alžběta.

Po návratu do jídelny jsme dali pro Toxíky hromové i ztišené variace Amiga a pak nám místní hudebníci a tanečníci předvedli své umění. Zpěv byl kvalitní, ale mě osobně ještě víc uchválili tanečníci Jiřka, Hanka a Pavel (ti další ať mi odpustí sklerózu na jména). I profi tanečnice Alžběta uznale pokyvovala hlavou a chválila!

No a pak už došla řada na Toxíky posílené pro změnu fénixím Marečkem. Klára jako „frontwomenka“ chrlila takové gejzíry energie, že by jí nakazila a strhla i mnohem méně vstřícné publikum. V Senožatech ale byli vstřícní všichni. Jen ztrémovaný beetboxer František se někam ztratil. Nahradil ho ale skvěle všestranný Pavel, který udržel správný beat po celou skladbu a užil si působení na pódiu naplno. S Klárou pak zatančily i Hanka s Jiřkou a ke slovu přišly i všechny bubny, příbory, do rytmu tleskající ruce a vlnící se těla. Spolu s Bobem skvěle pomalovanými dětmi pak Toxíci natočili rappované vánoční přání na Facebook … a pomalu se blížilo loučení. Ještě společná fota, předávání krásných dárků, balení nástrojů a pak už loučení a slib, že se zase sejdem, ať už tady, nebo na některé z múzích akcí.

Pro úplnost ještě dodám, že senožatští byli také 7. 12. na charitativních bazárcích ALBERTA v pražských Butovicích a jejich výtvory patřily k těm nejdříve vyprodaným. Zkrátka šikulové po všech směrech, jejichž umění svědčí i o kvalitě a šikovnosti senožatských tet. Jsme rádi, že jste!

Karel – múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Alžběta Kostrhůnová, TOXIQUE (Klára Vytisková, Jan Lstibůrek, Patrick Karpetský, Viliam Báreš) Honza Hárovník, Bob Hochman, Jirka Kunecký, Marek Landštof, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jarda Krakonoš Bureš