uskutečněné akce

Že nezvládneme osobně popřát hezké Vánoce všem, kterým bychom chtěli jsme věděli už když jsme o téhle cestě začali uvažovat. Chtěli jsme tedy navštívit aspoň pět nejbližších dětských domovů z onech víc než třiceti, do kterých už skoro po tři roky jezdíme.

Krakonoš ovšem ráno chytil náleďové zpoždění, letní gumy jízdě po zimním nadělení prostě nesvědčí. Další zpoždění jsme nabrali kvůli obavám flétnistky Terezy, takže jsme do prvního DD ve Zruči nad Sázavou dorazili až po desáté. Ve Zruči, kde jsme byli zatím jen jednou nás už na dvoře vítaly malá Nicolka a její mladá maminka a uvnitř pak další děti, které byly přítomné naší letní návštěvy. Malí si hned žádali písničku o Jankovi, ptali se po Jacquesovi i Jakubovi, se kterým se minule učili masírovat. Kouzelník přivolával kouzlo Vánoc a do jeho čarování se ochotně zapojovali malí i velcí. Ochutnali jsme cukroví, předali tašku sladkostí od našich přátel z o.s. Děti našeho světa a neradi se rozloučili. Při loučení zvlášť děvčata posílala pozdravy dětem do Sázavy a nejčastějším adresátem byl Boris. Slíbili jsme pozdravy vyřídit a za velkého mávání se vydali na cestu.

Ta byla hodně pomalá a opatrná. Dost nás udivovalo, že se nás pořád drží tmavě modrá Felicie a pochopili jsme to až na parkovišti v Sázavě před dětským domovem. Z auta se totiž vyhrnula kopa dětí s ředitelkou Alenou. Vraceli se z předvánočního představení, které měli v Benešově.

Vzápětí jsme byli téměř násilím zadrženi a usazeni k obědu, který jsme si dali nakonec s chutí spolu s místními divadelníky. Po něm přišlo na řadu společné zpívání, při němž nás zejména Zdena a Boris učili netradiční koledy. Borisovi jsme vyřídili pozdravy a zaregistrovali mírné rozpaky.

I tady přišel ke slovu kouzelník, ale vše bylo ještě mnohem radostnější a veselejší. Také jsme se tu cítili jako při návštěvě u příbuzných. Karlovu kytaru si půjčil jeho jmenovec, pak i Helena, Lidka, Zdena, Františkova kytara také putovala z ruky do ruky, obdivovali jsme krásný keramický betlém, fotky a kromě tašky cukrovinek jsme tu nechali také tři kazety V slámě spí skupiny Fénix. I tady bylo velké zdržování a radování, obecné rukou třesení a přání všeho dobrého. Z duše nám šlo „abysme k vám za rok přišli a vás ve zdraví zas našli, radujme se veselme se v tomto Novém roce“ a mávali jsme při odjezdu o 106.

Při cestě do Pyšel jsme nasbírali další minuty zpoždění, ale dobrodružný byl až vjezd do areálu DD. Ledovka naším gumám vzdorovala a vyjeli jsme nahoru až na sedmý pokus. Při otáčení přišlo na řadu i tlačení a všechny manévry radostně komentovali mrňousové se zbrusu novými boby, kteří se pod dohledem strejdy vozili z malé stráňky. Přivítání bylo víc než srdečné, za chvíli jsme obdivovali další změny interiéru jídelny, nové stoly uspořádané pro každou rodinu zvlášť, vše krásně vyzdobené, voňavé a dýchající rodinnou atmosférou. Od naší první návštěvy proměna neuvěřitelná. Strejda pak vedl malé zpěváky jako sbormistr. Všichni zpívali s takovou chutí a nadšením, že jsme naše koledy sice zazpívali, ale pak jsme se raději připojili k dětem a zpívali i doprovázeli jejich interpretaci koled běžných i méně známých. OD velikého vánočního stromu, ale hlavně od skvělých dětí se nám ani nechtělo, ale chuť zdržet se déle jsme i tady překonali.

Vzhledem k tomu, že jsme koledy jeli hrát na výstavu betlémů do Celetné, museli jsme se vzdát návštěvy DD v Solenicích a v Korkyni. Na videu se tedy podívejte aspoň na kousek našeho hraní mezi betlémy. Do obou jmenovaných dětských domovů se pokusíme ještě před Vánoci dostat.

Ostatním dětem i tetám přejeme krásné Vánoce, bohatého Ježíška a spoustu štěstí do Nového roku.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková + Mariáš, Maruška Zicháčková, František Kostlán, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš