uskutečněné akce

Návrat nenávrat do Sazené (vracel se jen řidič) se nám příliš nevydařil. Zčásti byla na vině situace (hrálo se mimo děcák a začínali jsme obědem) a zčásti my, že jsme se příliš vzdálili od múzáckých zásad. Počátek jsme ještě zachránili a nenechali se odradit od společného stolování, při kterém se kupodivu ukázalo, že i tak mohou začít tát ledy.

Po obědě přišla na řadu zajimavá a i pro múzáky zcela nová produkce v dramaturgii Pavla Kočího: Pavel Půta velice rychle rozezpíval osazenstvo, mim dokázal udržet pozornost hodně roztěkaných chovanců, a přestože i obratný žonglér Rudy děti získal k mnoha víceméně povedeným pokusům s míčky, kostkami a kruhy, pořád jsme to byli jen oni a my, zajimaví umělci a poměrně vděční diváci, domácí a návštěva. Ani místopředseda Petr, který k všeobecnému pobavení usnul, a ani jeho syn Michal, který se „pouze“ dobře bavil, nepenetrovali „předpisově“ do nemnohého publika; možná i proto, že se jim s odrostlejšími během oběda příliš nedařilo.

Opět pobavila pohádka Pavla Kočího, pro kterou si vybral dost komplikované obsazení: neposedy prince a krále doplnila asi 14-ti letá královna, která si v pohádce paradoxně stěžovala, že nemá děťátko (ona totiž své měla.... skutečné), ale situaci ustál přesto, že princ byl ochoten se princezny bez náhrady vzdát.

Protože nedošlo k obvyklé návštěvě na dětských pokojích, a žel ani k ukázkám vlastní tvorby, bylo možná pro všechny ulehčením, když paní zástupkyně vybrala peníze za oběd a vyhlásila odpolední svačinu.

Tentokrát jsme neodvezli žádné obrázky, protože jsme nejen nepřivezli dárky, ale ani pastelky s papíry a sedm obdržených svíček trochu zahanbovalo naše prázdné ruce...