uskutečněné akce

Do Nechanic jsme se vydali skoro po dvou letech v sestavě, která by se dala nazvat „muži dětem“. Naše kolegyně byly zavaleny jinými múzickými úkoly, ale protože v dětských domovech je mužů obecně nedostatek, nijak to snad nevadilo. Už při příjezdu jsme zažili dvě překvapení: Domov vypadal podstatně lépe než při návštěvách předchozích – dostal novou, zateplenou fasádu- takže jsme ho nepoznali a málem zabloudili. Druhým překvapením byla sestava dětí. Takovou převahu mrňat jsme snad ještě za skoro 10 let existence Múz nikde nezažili. Děti (bylo jich kolem 30ti) ale byly už od začátku skvělé a do všeho se pouštěly s vervou a nadšením. Rozpaky byly chvíli znát jen na tvářích některých tet, které nás čekaly až v neděli a navíc měly o naší návštěvě jen mlhavé a nepřesné představy. Vše se ale rychle vysvětlilo, takže jsme mohli nastartovat vzájemné představování v, nám už důvěrně známem, obýváku „pětky“ v prvním patře.

Marwan, mistr mystifikace, nás představil jako vyslance z jiné planety, kteří si návštěvami DD nadšeně odpykávají různé domácí prohřešky. Protože na chápání mystifikací byla většina dětí moc malá, setkávali jsme se až do rozloučení s dotazy tipu: „a kdy už za váma přijedou ty hadi?“ „který z vás jsou ty proměněný holky?“ „opravdu si měl maminku žirafu?“ atd. atp. Bezprostřednosti společného zážitku to ale nijak neubralo a my měli skvělé diváky a zapálené spolupracovníky při bubnování, při kouzlení, děti se ochotně proměnily v klubko hadů reagujících na Marwanovu flétnu, se zápalem zpívali Mezihorky i africkou Tambolaka namokili a jásali nad Ó Romale, které při představování dali k lepšímu Bengas.

Oběd probíhal na etapy, takže jsme s dětmi neztratili kontakt, byť jsme s nimi tentokrát nestolovali. Zato jsme dostali skvělou kávu a dezert a během oběda se nám podařilo nazvučit kulturní místnost, zatímco v obýváku Jacques obdivuhodně zvládal i nezvladatelné rámusivce při improvizované bubenické dílně. V talentované bubeníky se pod jeho vedením postupně proměňovali Berta, obě Marušky, Klára, Vojta, Sandra, Dominik a Jana. Problém byl jen s ukázněním chumlu do bubnování nezapojených čertíků, kteří se nahrnuli k Bobovi s touhou nechat se pomalovat. Protože by tam byli nejraději všichni najednou, změnil jsem se v drába, pouštěl k Bobovi adepty proměny postupně a ostatní zaháněl ke kouzelníku Paulovi čarujícímu v obýváku po skončení bubnování. Na jeho kousky pak všichni nevěřícně zírali, jak jsme ostatně po léta zvyklí a přesto, že většinu kouzel už známe, zíráme také.

Do „kulturky“ na první sérii nadupaných písniček Bengas se pak postupně dostavovali skřítkové, čertíci, princezny a víly, na něž děti proměnily Bobovy štětce. Divoce tancovali, jásali a křepčili a to nadšení a energie přímo velely vypustit je ven.

Přesunuli jsme se tedy postupně na „palouk“, jak nechaničtí říkají svému pozemku přes ulici, na němž jsou nejrůznější prolézačky, houpačky, hřiště, ohniště a je to doslova ráj pro dětské dovádění.

Hlavními aktivitami se tu staly woodkopf a fotbal. Jako nejnadějnější woodkopfové „kebulačky“ se ukázaly gymnastky Bára a Berta, ale stejně talentovaný je i Bářin bráška Petr. Ten se navíc projevil i jako skvělý fotbalista. Při fotbalovém utkání Múzy – Nechanice jsme také zažili úraz. Obětí byl Jacques, který si při pádu strhl kus kůže na ruce. Následky naštěstí nebyly vážné a nabízí se otázka, jestli pád nebyl zaslouženým trestem za to, že Jacques zavinil porážku Múzího týmu 3:4. Vstřelil totiž vlastní gól, takže ani 2 góĺy Marwana a jeden Gyuly porážku neodvrátily. Pro pořádek je třeba dodat, že góly nechanických dali Patrik, Michal a už zmíněný Petr.

Na trávě zatím Dixi aportovala syrovou bramboru, kterou házeli všichni, kdo se k aportování namanuli. Stařenka Dixi měla ale za chvíli jazyk až na…kolenou, takže jsem jí musel dalšího sportování uchránit.

Chvíli po Jacquesově zranění jsme zamířili zpátky, abychom stihli vše, na čem jsme se domluvili. Kouzelník dal další prostor úžasu a asistovali mu v tom postupně Maruška, Bára Petr, Izabela, Aleš a Jana, Pak jsme dramatizovali Mezihorky, které si děti i po letech pamatovali tak, že představení skoro nebylo třeba režírovat. Lipku zahrála skvěle Bára, střelce Berta, v hory se proměnili Aleš Michal a ovázaný Jacques. Jako Janík přesvědčivě zemřel Petr, do role jednoho z funebráků obsadil Paul Gyulu z Bengas a další „bengasák“ Pavel se stal křížem. Utekla mi jména jelena a druhého funebráka, ale za svůj výkon si oba pochvalu zaslouží stejně jako ostatní! Na konec jsem si nechal Janu, která si už na začátku naší návštěvy rezervovala roli Aničky a byla v skvělá. Žal, lomení rukama i pád na zesnulého Janíčka předváděla s bravurou rozené herečky. To už se ovšem schylovalo k našemu odjezdu, takže jsme s Marwanem dali jednu arabskou, přidali Tambolaka a nakonec si sborově zazpívali a zatančili s Bengas.

Před odjezdem jsme se se všemi rozloučili a slibovali si, že se uvidíme co nejdřív. Doufám, že se nám to opravdu podaří a opakuju i tady, že nám děti mohou psát jak na FB tak na náš chat Vrbička na www.muzydetem.cz.

Moc se těšíme!

Za Múzy a múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: BENGAS (Migel, Gyula, Pavel), Bob Hochman, Jacques Moliba, Marwan Alsolaiman, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jaroslav KRAKONOŠ Bureš