uskutečněné akce

Do dětského DD v zámečku uprostřed Dolních Počernic jsme dorazili asi ve čtvrt na jedenáct a parkování našich tří aut řídil sám pan ředitel Martin Lněnička. Děti byly ještě většinou na pokojích a zpočátku byly dost rezervované. Zejména větší puberťáci nad kouzly trochu ohrnovali nos a ostentativně odcházeli ven. Mrňata ovšem náš příjezd kvitovala halasným jásotem a u nich kouzelník víc než uspěl. Po kouzlech už měli aparaturu v pohotovosti.

Bengas a jejich muzika rezervovanost puberťáků rychle rozpustila. I další akce rozpouštěly ledy, takže u oběda už jsme si s dětmi živě povídali a všechno bylo v pořádku. Nejvíc nás ovšem po celou návštěvu zaměstnávali tříletí raubíři Martinka a Martin. Vypadali jako sourozenci a měli jsme je pořád na klíně, na krku, Karel jim dělal kolotoč, prostě byli nezdolní. Sourozenci Maruška a Jirka naopak jako bratr a sestra vůbec nevypadali. Maruška je nádherné romčátko s hlubokýma očima a antracitovými vlasy, Jirka zas světlý sportovně vyhlížející rošťák. Sourozenectví je vidět jen na tom, jak jsou oba čilí a pak na chvilku trochu stydliví.

Místní, dopoledne avizovaná tanečnice Katka se předvedla po obědě, a po skvělém kuřeti s bramborovou kaší nám ukázala hip hop v nejvyšší kvalitě. Tanec plný nápadů, souznění s hudbou, ladnosti i agresivní erotiky nám vyrazil dech. Bylo by určitě dobré Katce umožnit taneční vzdělání, kurz, který by jí bavil a dovolil jí se v tanci ještě zdokonalovat.

Po odjezdu větší části dospělejších dětí za jinými aktivitami došlo i na pohádku Lev a býci. Simona Vrbická se ujala role vypravěčky, Karel mluvil, nebo spíš řval lva, kterého pohybově ztvárnila Maruška a jako býci se osvědčili tři asi osmiletí mladíci. Pohádka měla úspěch přestože jsme ji tady hráli už posledně. Tereza byla tehdy plavý býk. Táž Tereza, která se dopoledne vybuchla vzteky, ale během mytí nádobí se už rytmicky vlnila do hudby Bengas a bavila se s námi poměrně otevřeně a odpoledne si převedla zvenčí kamarádku aby slyšela a mohla si zatancovat na Bengas. Na Tereze byla v průběhu asi nejvíc znát proměna přístupu k nám. Nejstabilnější a nejvděčnější byl naopak její vrstevník šestnáctiletý vytáhlý kuchařský učedník Tomáš, smíšek, nadšeně se zapojující do všeho, co jsme nabízeli, nebo alespoň všechno se zájmem sledující.

Ve výčtu pozitiv nemůžeme vynechat moučník tety Božky – báseň pro chuťové buňky. V důsledku podstatnější básní bylo i její povídání o romské holčičce Zuzance, která našla návštěvě Šumavy nový domov u Boženčiných známých a jejich čtyř vlastních dětí.

Od naší minulé návštěvy se zdejší DD značně proměnil. Nejenže tu mají novou aparaturu a spoustu dalšího vybavení, ale hlavně tu přibyla další rodinka. Přízemní domek proti hlavní zámecké budově se proměnil v komfortní byt pro osm dětí s vychovateli a kromě dobře vybaveného interiéru jsme tu obdivovali fotky členů rodinky s našimi fotbalovými reprezentanty. Prostředí je tu k životu přívětivé všude, milé jsou i tety a vyzařuje z nich nelíčený zájem o děti. Není divu, že dcera Simony Vrbické, Fanča, by se sem nejraději přestěhovala. Kromě lákadel uvnitř je kolem krásného zámku i krásný zámecký park se stromy, na nichž mohla Dixina dosyta předvádět co dokáže. Jen jsme museli najít správný strom, na který by viděla z okna nemocná Dana.

Bylo nám tu moc dobře a doufáme, že se i příště dočkáme nějakých příjemných překvapení.

Návštěvníci/účastníci: Bengas (Miguel, Radek, Franta, Robert), Simona Vrbická + Fanča, Maruška Zicháčková, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi; Jarda Krakonoš Bureš