uskutečněné akce

Do Mladé Boleslavi jsme se potřetí vydali po kratší přestávce než je u Múz obvyklé. Bylo to proto, že v Jičíně měl představení Víťa Marčík a my jsme Boleslavské děti nechtěli připravit o požitek z jeho charizmatického divadla. To se ovšem konalo až odpoledně a my jsme byli v Boleslavi už před desátou. Vítání bylo veliké a cukrářské učnice Evča a Darina jen litovaly, že nám nestihly připravit nějaké mlsky. Hned na začátku jsme si společně zazpívali písničky, které jsme pak s dětmi „dramatizovali“. Oblíbená čechomorka Mezi horami i Věrkou přeložená Kachnička šedka se dětem líbily a po chvilce váhání se daly ochotně vtáhnout do pantomimických písničkových scének. Mezi horami jsme inscenovali na sluncem ozářené zahradě, Kachnička se zlomeným křídlem a smutným osudem se odehrávala v hale.

V pauzách se ke slovu dostal kouzelník, tentokrát i v roli písničkáře. Velký zájem byl o bubnování a David Landštof tu našel velmi zapálené žáky. Když jsme odjížděli, znělo dětské bubnování už velmi dospěle a zkušeně. Dva bubny, které jsme tu dětem nechali se určitě ocitnou ve správných rukách.

Nesmíme ovšem zapomenout na další tvůrčí dílnu. Tereza s pomocí Věrky naučily zejména místní dívky izraelský kolový tanec a i tahle múzická disciplína se chytila bezvadně. Taneční kroky dívky nacvičovaly dokonce i při jedné ze dvou procházek parkem Štěpánka, při nichž samozřejmě nechybělo ani obligátní klacíčkování s Dixinou. A do tanečků se zapojil i po obědě dorazivší Víťa Marčík. Ten jako obvykle svým představením strhl a rozesmál všechny přítomné. Tentokrát byla na pořadu Šípková Růženka a obvyklé Víťovy písně „Když máš radost a víš o tom…“ roztleskaly, rozmrkaly a rozmlaskaly všechny diváky.

Mladá Boleslav patří mezi ústavními zařízeními k těm světlým výjimkám, které si název domov zaslouží. Ne že by tu neexistovala různá nedorozumění a třenice, ale je zřejmé, že vztahy mezi dětmi a dospělými, ale ani mezi dětmi samotnými tu nejsou založeny na síle a moci a trpělivost tu nepatří k neznámým pojmům.

Pan ředitel opakovaně chválil nenápadné terapeutické působení našich návštěv a sám se, stejně jako zdejší tety, aktivně zapojoval do všeho dění. Jediné, do co nechal zcela na dívkách bylo přebírání textilních dárků od firmy Otto Blanc.

František Kostlán, který se po celou návštěvu intenzivně věnoval adeptům hry na kytaru při návratu navrhl, abychom dětem koupili kytaru. Z honorářů interpretů byla vybrána potřebná částka a teď už zbývá jen kytaru s pouzdrem, ladičkou a učebnicí základů hry odvézt dětským muzikantům. Dobrá záminka pro další návštěvu.

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Věra Slunéčková + Vojta, František Kostlán, David Landštof, Víťa Marčík, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi; Jaroslav Krakonoš Bureš