uskutečněné akce

Do DD Racek jsme v neděli dorazili v 9:40 - tedy rekordně brzo, protože jsme chtěli s předstihem vše připravit na příjezd TOXIQUE s Klárou Vytiskovou, hlášený na 11:00. Krásná cesta kolem malebného konopišťského potoka nás naladila do příjemna a naší náladě přispělo i milé přivítání tetami i dětmi. Přestože jsme přijeli skoro po 2 letech, vypadalo to, že se vracíme po týdnu. Děti si většinu z nás pamatovaly a my je také, takže jsme začali radostně a bez jakýchkoli zábran.

Představování, tentokrát bez mystifikací nepřítomného Marwana, zahájil žonglér Honza, který sem dorazil poprvé. Navázat na skvělé předchůdce Adama a Řezyho nebylo lehké, ale pozornost dětí a zájem o budoucí žonglérskou dílnu získal bez problémů.

Další, koho tu děti ještě neviděli, byl Jacques. Předvedl brilantní ukázku svého bubenického umění a byl velmi překvapen, když začal děti učit Tambolaka… a zjistil, že tuhle „pecku“ už děti znají. Naučili se jí totiž od jeho někdejšího hudebního kolegy Pedra. Zazpívali jsme si tedy tuhle africkou hitovku a děti se navíc naučili další - Sola nzila. A šlo jim to jak po másle!

Čáry a kouzla v podání Paula samozřejmě také vzbudily nadšení a já pak byl nadšen i z toho, jak bravurně děti okamžitě zazpívaly Mezihorky.

Protože jsem se od tet dozvěděl, že tu mají mistryni republiky v taekwon-du, požádali jsme Samanthu a její partu, jestli by nám své umění nepředvedli. A byla to síla!!! Samantha, její sestry Jenffer a Cynthia i čtveřici doplňující Leon nám předvedli respekt budící sestavy plné energie, sebevědomí a bravury. Docela chápu, že tenhle sport je pro děti, které v životě hodně věcí trápilo a sráželo jejich sebevědomí k nule, ideální možností zvednout hlavu a odreagovat se od svých strachů i nejrůznějších agresí.

Jedenáctá, kdy měli dorazit TOXIQUE při ukázkách bojového umění nepozorovaně minula, takže jsme se ještě před obědem vypravili ven, osahat si woodkopfová prkna a žonglovátka. Jako nejlepší „kebuláč“ se ukázal můj jmenovec Karel, ale velmi nadějně se projevil i Josef. Za chlapeckými adepty woodkopfu ovšem nijak nezaostávala ani děvčata. Jenny předvedla, že i taekwon–do může být dobrou průpravou. U Honzy se zase shromáždili různě nadaní žongléři a kouzelník Paul čaroval s oživlými piškvorkami…záhada, kterou jsme měli rozluštit až na konci návštěvy. Toxíci dorazili během našeho řádění v exteriéru a zapojili se do veselé vřavy. Bubeník Roman mne dokonce málem sesadil z pomyslného woodkopfového trůnu. Muzikanti jsou prostě talentovaní nejen směrem ke svým nástrojům.

Během velmi chutného oběda jsme různě putovali a měnili spolustolovníky, pak nastala chvíle klidu potřebná na nazvučení Toxique. Děti se přemístili do svých pokojů, kam jsem se za nimi vydal, abych poznal, jak, přesněji v jakém prostředí tu žijí. A skoro je co závidět. Své pokoje mi ukazovaly skoro pyšně a „polední klid“ utekl jako voda.

Kolem válejících Toxique se pak shromáždili skoro všichni a já pak jen litoval, že jsem jim povolil přinést si židle. Přítomnost mediálně známé Kláry a její kapely očividně vyvolala v dětech, dopoledne naprosto spontánních, ostych a stud. Klára pak musela vynaložit o hodně víc šarmu a energie, aby děti zvedla ze židlí a dostala je i pohybem do varu. Od začátku bylo sice znát, že je muzika TOXIQUE náramně baví, že to s nimi šije, ale jakási přehrada studu tam zpočátku byla. Muzika TOXIQUE je ale lavina, která strhne každého, kdo jí stojí v cestě a navíc to není lavina nebezpečná, ale radostná. No a poznaly to na vlastní kůži i všechny děti a tety, které byly v dosahu této laviny Klára navíc zapojovala postupně do akce všechny, takže v jednu chvíli s Toxíky 8 dětí bubnovalo, pak dostal mikrofon Leon a do dvou pecek jel beatboxové přiznávky, break dance roztomile předstírala malá Róza, při další písni pak tančící Kláru napodobovala čtveřice malých tanečníků. Jako vše ostatní, i koncert „Toxíků“ končil. Volaly je totiž další hudební povinnosti. Múzování všem ještě chvíli pokračovalo. I v Racku měl Jacques řadu nadšených kandidátů bubnování a nutno říct, že zdejší děti byly mnohem disciplinovanější než nechanicka mrňata. Možná byl důvodem právě ten věkový rozdíl. Čas ale bohužel dohnal i nás. Paul ještě vytáhl z rukávu hrst kouzel a ukázal kouzlo s piškvorkami, zazpívali jsme si píseň o krokodýlovi a nakonec ještě sborové Tambolaka! Pak už bylo třeba zavelet k odjezdu. Bobem pomalované tváře se na nás svítivě smály, mávaly i tety a navíc jsme dostali na rozloučenou i drobné dárečky. Doufáme, že se sem vrátíme dřív než za dva roky. Další nadějí na setkání jsou kluci, kterým by náramně slušel Život nanečisto, Karel, David, Josef, a Honza. Snad se ale najdou i další příležitosti k setkání. Připomínám, že nám navíc děti mohou psát jak na FB tak na náš chat Vrbička na www.muzydetem.cz. A pokud se dozvíme o tom, kdy a kde bude Samantha s kolegy zápolit o další vavříny v taekwon–du, rádi přijedeme fandit!

Za Múzy a múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: TOXIQUE (Klára Vytisková. Patrik Karpentski, Roman Vícha, Viliam Béreš) Bob Hochman, Jacques Moliba, Honza Hárovník, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jaroslav KRAKONOŠ Bureš