uskutečněné akce

U Múzovozu na Smíchově se postupně nastřádali magic Paul, míčkoruký Řezi, Petr Nikl i jeho lasice poletucha, Bob Hochman a jeho chuť pomalovat vše živé v okruhu sta metrů, perla Dari s celým ročníkem časopisu Korálki, Pedro s tambolakanamokilioyebakou, Krakonoš, který se chvíli nato už držel volantu a nepustil až do děcáku a já – Mašula, všude celá od divadla (Malého Vinohradského). No, vlastně jsme ještě v kanceláři pobrali prkna na woodkopf a na pumpě pozdní snídaně, ale pak už jsme opravdu zatáčeli na odbočce směr Racek, sjížděli do údolí, ze kterého se při aktuálním sněhu také mohlo stát naše zimní sídlo a pak, pak už nás vítala teta Hanka.

V Racku mají aktuálně 27 postelí obsazených, z nichž na jedné i v okamžiku našeho příjezdu, nejstarší z místních dospával svůj noční výlet. :-) Ale jinak se během chvilky seběhli všichni obyvatelé s krásnou náladou, atmosférou chtění a chlebíčky vlastní výroby. A před obědem jsme se rozmlsali na několika kouzlech, diabolu, pohádce o kousavém svetru k vánocům, Niklovic písničce o zlatých hadech a trošce Afriky. Mimochodem, už tady se ukázalo, že některé děti jsou neuvěřitelně talentované kouzelnické duše. První pomocnice, Běta, sice uzel neuhlídala, ale kdyby ano, to by Paul asi moc rád nebyl…, Leon si skvěle poradil se šmodrcháním lana na ruce a malou Cyntii, která je spolu s Pavlíkem, co mi namaloval auto, nejmladší mezi zdejšími, no Cyntii poslouchal šátek na slovo.

K obědu byla dobrá polívka a kuřátko s rýží. Místní paní kuchařka prý s vášní pozoruje své jedlíky, jak jim chutná a na kuchyni je to rozhodně vidět. Žádné beztvaré nedefinovatelné chutě. Já se normálně přejedla.

Po obědě se začaly vytvářet skupinky kolem Boba, jehož prvním modelem byla Darja, Pedro s částí holek učil bubnovat a Řezy zase nepouštět věci ze vzduchu na zem, Cyntie s Petrou si přišly pro další pohádky, a tak jsem lovila z paty na přání, jak to vlastně bylo s tím Smolíčkem a Budulínkem, a chvíli na to se otevřela i korálková dílna, ze které se do konce výjezdu někteří už neodtrhli. Vychovatelka Marta půjčila ochotně stovku na kouzlo, ale pak si zahrála na okradače mrtvol v Paulově písničce, takže se to tím vyrovnalo, v roli hyeny se představila Kristýna. Honza zahrál první vrzající dveře na světě, které vrzaly jen pantomimicky.:-) A to už se odehrálo Petrovo představení, které briskně reagovalo na výkřik někoho z kluků, že divadlo je trapný. Stal se z toho výchozí motiv přes megafon, který umí opakovat nahrané a nakonec se hodně diváků performace samo aktivně zúčastnilo. Kouzelné rekvizity z představení si po jeho skončení vyžádaly bližší průzkum diváků a tak se ještě i poté po chodbě vznášela lasice na kladce a kutálely samokutálecí míčky. Potom se děti z Racka připojily ke všem ostatním, kteří si s Pedrem už dokáží zazpívat písničku o tom, že ať jdu, kam jdu, Pán mě vidí.

Protože den před námi navštívili DD také stařečci a stařenky z důchoďáku a všichni společně vítali vánoce, mohli jsme část produkce vidět v repríze. Kluci nám zabrejkovali, Nikola překonala ostych a zahrála nám na flétnu a dohromady asi deset dětí zazpívalo písničku s názvem Pane soudce, kterou složil kamarád z jiného dětského domova a která je o tom, že chtějí domů! Vlastně dost smutná vánoční realita. Například Cyntie říkala, že u nich Ježíšek už byl. No, asi ano, Ježíšek také podléhá střídavým péčím, ústavním výchovám atd.

Na woodkopfové souboje nedošlo, většina potenciálních závodníků si pouze ozkoušela, co to obnáší, udržet na hlavě prkno. Tak příště!

Byla jsem se s tetou Hankou podívat po domově, jsou tam moc pěkné klubové místnosti jednotlivých rodinných skupin. Ale říkala mi, do jak obtížné situace byli postaveni, když jakousi dotaci obdrželi tak najednou, že museli začít rekonstruovat bez přípravy nebo plánování. To je jasné, to prostě není fér! Držím moc palce s tak nevýhodným objektem, původně sloužil jako mateřinka, a myslím, že se s ním vyrovnávají obdivuhodně. A ještě něco: děti mi přišli k sobě hezky všímavé a ohleduplné. To je nejlepší důkaz osvíceného vedení.

Ve čtyři vyrážíme domů. S rukodělnými přáníčky. Na tom mém je anděl.

Napsala Marie Mašulka Hodinářová

Návštěvníci/účastníci: Dari Fejtková, Marie Mašulka Hodinářová, Bob Hochman, Paul Merild, Pedro Mgonga, Petr Nikl, Tomáš Řezi Řezáč, Jarda Krakonoš Bureš