uskutečněné akce

Do Telče jsme se vydali po více než dvouleté pauze, takže s trochou obav, jestli si nás tu budou ještě pamatovat. Hned po příjezdu jsme zjistili, že obavy nejsou na místě. Přivítalo nás několik usměvavých tet, ale hlavně 16 natěšených dětí, z nichž většina nás zažila při minulých návštěvách.

Krásný slunečný den nás přesvědčil o tom, že tentokrát nebudeme ani v žádném z obýváků, ani v jídelně, ale že využijeme zdejších příjemných zahradních prostor a pěkného hřiště.

Křest si tu odbyl nový sport, který do Múz vnesl náš patron Ivan Trojan – woodkopf.

Souboje s prkny na hlavě děti zaujaly. Nadšených lektorů se mezi námi našlo 5 a z místních největší schopnosti a nadšení pro to stát se kebuláči a kebulačkami (oficiální termín pro woodkopfové borce obou pohlaví) prokázali Nikola, Simona a Mirek. Pardon, zapomněl bych na pana ředitele, který si s prknem na hlavě i s žonglovátky vedl také zdatně.

Než jsme se ale dostali k společnému prknění a žonglování předvedly nám na přední zahradě děvčata Sára, Simona a Denisa jak mají vypadat mažoretky. Marwan zahrál nejen na arabskou loutnu, s jejímž doprovodem a za Karlova bubnování naučil místní píseň s pracovním názvem „mléko ode krávy“. Po ní přišla řada na hadí tance. Sára, Veronika a Lukáš se pokusili převtělit do kobry, která reaguje na tóny arabské flétny. Nic proti místním hadům, ale nejlepší kobru předvedla naše Alžběta. Ta navíc děti rozparádila ke hře Samuraj.

Velký zájem byl už nahoře na zahradě o bubnování. V něm vynikali hlavně Mirek, Dominik, Andrea, Kristýna a Sára. Bubenická dílna se táhla celou naší návštěvou, ovšem jen mimo oběd. Ten byl jako z nějaké kuchařské soutěže. Paní kuchařka byla ovšem nejen mistryní svého řemesla vděčnou za náš upřímný hold, ale také odvážnou modelkou. To když usedla do křesílka u Boba Hochmana, který chvilku po obědě zahájil malování tváří čel a nejrůznějších končetin a nakonec i zad a bříšek telčské omladiny. K dětem a paní kuchařce se přidaly i některé tety. Ty se ovšem nepřidaly k oznámení dětí, že se nebudou tři dny mýt.

Na krásném hřišti jsem si položil otázku, jestli magická a překrásná Telč ovlivňuje pozitivně i atmosféru ve zdejším DD. Alespoň při naší návštěvě to tak vypadalo.

Z hřiště jsem na chvíli odešel s panem ředitelem do vyšších pater rozlehlé budovy a povídal si s ním o spolupráci Múz se zdejším DD. Zval jsem děti i vychovatele k účasti na Životě nanečisto a pan ředitel zopakoval zájem o zapojení do projektu Korálky dětem. Snad něco z toho vyjde.

Po návratu na hřiště jsme našli všechny v akci. Pár děvčat hrálo s Bárou twister, Alžběta vedla další kruhovou hru „Čuka čau“, Marwan hrál s místními příznivci kulatého míče fotbal… a Adam s Řezym udivovali žonglérskými kousky. Jejich nejpilnějšími žačkami byly Kristýna s Olgou, ale ani ostatní nezůstávali pozadu.

Mimo hřiště byli na chvíli vždy jen ti, kdo se nechali zkrášlit Bobem a jeho štětci a barvami.

Protože nás ale přijeli posílit Martin se Zdeničkou z Meziříčka a my byli navíc zvědaví na dívčí zpěv, přesunuli jsme se opět na horní zahradu, kde mezitím připravil Jarda Krakonoš aparaturu. Dívky v čele s Yvetou zazpívaly pár lidovek, kterým paradoxně mikrofon spíš uškodil. Pak přišla řada na sborový zpěv nás všech za vedení sbormistryně Alžběty. Trojhlasy sbor zpívající ó bachčisarej, tumba tumba a ¨sou na karimatce ´sou tam škvíry se za chvíli sezpíval a zněl přesvědčivě i díky tomu, že ho obětavě posílily svými hlasy muzikální tety.

Krásné odpoledne se chýlilo ke konci a nám jen zbývalo pobídnout Boba k balení barviček, sehnat a sbalit své svršky a nástroje a rozloučit se. Když je člověku s někým dobře, loučení moc lehké není, ale zvládli jsme to.

Tak na shledanou na některé z akcí Múz, nebo zase v Telči. A koneckonců třeba na dalším mistrovství světa ve woodkopfu.

Principál Múz Karel

Návštěvníci/účastníci: Alžběta Kostrhunová, Bára Prokopová, Adam Jarchovský, Marwan Al Solaiman,, Karel Navrátil + Dixi, Tomáš ŘEZY Řezáč, Jarda KRAKONOŠ Bureš + Martin a Zdenička