uskutečněné akce

Do Opařan jsme se v sobotu vrátili bez 4 dnů po dvou letech. I tentokrát jsme se sem vydali díky Petru Řehořovi, který této instituci pomáhá nejen při velkých rekonstrukcích a viditelném zkrášlování celého komplexu, ale také se snaží dětem i zaměstnancům pobyt zde nejrůznějšími způsoby zpestřit a zpříjemnit. Nu a naše návštěva byla jednou z forem onoho zpestření a snad i zpříjemnění.

Při minulé návštěvě, tehdy ještě léčebny, jsme toho chtěli stihnout až příliš, takže jsme po velkém areálu létali jak pověstný hadr na klacku a podobně za námi občas vlály i děti. Tentokrát, už v nemocnici (psychiatrická zařízení se letos přejmenovala) jsme si z poslední zkušenosti vzali poučení a vrátili se k praxi dopoledních představovacích a nácvičných návštěv na třech skupinách, kde děti žijí a odpoledním soustředění všech činností do a kolem překrásného refektáře.

Jako rytmickou kostru návštěvy jsme tentokrát vybrali španělskou píseň Amigo, kterou jsme postupně učili děti na všech navštívených skupinách. I tentokrát jsme se tu setkali s dětmi, které nás znaly, ať už z dřívějších návštěv Opařan, jejich domovských dětských domovů, nebo z projekce, kterou se nám pochlubila v klubovně naše příjemná, precizní a usměvavá průvodkyně a pomocnice paní Faladová.

Na akupině A7 jsme se setkali s asi nejvřelejším přijetím. Bydlí tu menší kluci a jejich bezprostřednost a zvědavost byly odzbrojující. Největším tahákem pro ně byl kouzelník, ale i imitace granátů, s nimiž žongloval Honza Hárovník, vzbudily jejich zvědavost.

U děvčat v protější budově jsme trochu pozměnili hudební repertoár a bylo zřejmé, že je zaujal víc mladý sličný žonglér než zarostlý mág. Písně ale zabraly u všech.

Ve třetí skupině jsme zahráli i píseň o Sv. Mikuláši a na základě bouřlivé reakce jsme se rozhodli, že ji odpoledne s dětmi zinscenujeme jako pantomimu.

Oběd, na který jsme se rozdělili do dvou skupin, byl skvělý a naše hudebnická trojice ho vychutnala opět u chlapců na A7ičce.

Nu a pak už vše směřovalo do refektáře. Bob rozbalil své barvy a štětce v jednom ze světlem oplývajících výklenků chodby, Honza v druhém křídle připravil žonglována pro žonglérskou dílnu a my s Alicí a Paulem jsme za pomoci múzického novice Máři připravili prostor a aparaturu v honosném sále refektáře. Ačkoli nás do Opařan nakonec přijelo jen šest místo předpokládaných osmi, nenastalo během odpoledne žádné hluché místo a akce střídala akci.

Na začátek společného múzování dětem, ošetřovatelkám, ale i nám ostatním múzákům vyrazila dech cellistka Alice Čajkovského variací na rokokové téma… a pak už šlo vše ráz na ráz. Písně a kouzla střídala improvizovaná divadla a na chodbě se střídali malí žongléři s modely a modelkami krášlenými Bobovými štětci. Drama o zázraku Sv. Mikuláše ozvláštnil nejen kostým, do něhož Paul oblékl dívčí představitelku Mikuláše, ale také skvělý výkon představitele řezníka.

Píseň Amigo zpívaly děti s čím dál větším nasazením, ale excelovaly i v další dramatizaci - starobylém morytátu o hyenách a olupovači mrtvol. Pokud máte dojem, že v naší návštěvě bylo příliš morbidity, není to pravda. Dívky si vyžádaly Krylova Anděla, na kterého jsme plynule navázali vánočními písněmi Fénixu Zvěstování a V slámě spí. Jediné, co jsme oproti minulé návštěvě trochu postrádali bylo bujaré společné křepčení. Přičítám to vyšší koncentraci pubertálních slečen, jejichž stud a poznámky asi sebralyi odvahu i ostatním. Nechyběly ale Pavlíkovi a jeho kamarádovi Kulíškovi, kteří nám zarapovali a předvedli obstojný beat box.

Na závěr jsme vygradovali do nejvyšších otáček píseň Amigo, která konečně zvedla všechny ze židlí a také vystihla pocit, který jsme tu měli. Že jsme strávili celý den mezi přáteli.

Hezký Advent!

Karel Navrátil
principál o.s. Múzy dětem