uskutečněné akce

Cesta do Potštejna byla …dlouhá. Spojení Písku a Potštejna do jednoho výjezdu se zdá při jejich vzdálenosti nesmyslné, kdyby nebylo projektu Korálky dětem, který je nově spojuje. Nemoc lektorky Dari na plánu nic nezměnila, takže jsme jeli v sobotu odpoledne skoro 270 km a přijeli za tmy.(Ne)patřičně vytřesení, hladoví a žízniví. S dětmi jsme se ovšem viděli až ráno. To ovšem stálo za to!

Potštejn je pro nás trochu srdeční záležitost a není to jen krásnou přírodou a bájným pokladem, která hledal hrabě Chamaré. Zdejší děti a teta ředitelka Katřina jsou prostě naši kamarádi a podle
toho také návštěva vypadala.

Snídali jsme sice sami, protože jsem múzáky budil dříve, než se vzbudily děti, ale pak už vše odsýpalo, bavili jsme se a nebylo jasné, kdo je „umělec“ a kdo „chovanec“. Ne proto, že bychom my nějak nemístně řádili, ale proto, že tady je v malém množství dětí (momentálně 14) talentů jak naseto.

Malý Matěj si hned po ránu přivlastnil Dixi, ale ta neměla o příznivce nouzi ani u velkých dětí. Naše sestava charakteru „muži dětem“ nijak nepoznamenala kontakt s dětmi, a když Pedro představoval nás a to, co jsme přijeli nabídnout, bylo jasné, že nám tu bude fajn.

Petr Bubák zahrál jednu ze svých velkoměstsky drsných písní…a kytaru si vzápětí přinesl i fotbalový reprezentant do 21 let Petr, který zahrál velmi slušně Janka Ledeckého. Bubák přidal sólo a já s Pedrem perkuse a jam byl na světě. Kouzelník Paul pak čaroval k naší obecné potěše, mezitím si bodypainter Bob připravil barvy a štětce, aby se k němu následně seběhli všichni proměny chtiví.

S už pomalovanými Karlem, Jakubem, Matějem a Láďou jsme pak venku svorně zkoušeli kouzla s prkny na hlavě, po nichž jsme se vrátili k muzicírování. Do toho se opět zapojili i domácí. Samozřejmě i děvčata Eva, Dáša a čerstvou ortézou ozdobená Péťa. Zahrál Bubák, pak zas Petr, dvě razantní písničky jsem přidal já…a byl čas k obědu.

Na ten jsme se rozdělili. Tři múzáci nahoře a tři dole. Oběd vařila milá a šikovná teta Romča a povedl se jí náramně, ač jí ho mírně zkritizovala před obědem přispěchavší ředitelka teta Kateřina. Jedli jsem ovšem my a po právu chválili polévku i těstoviny s kuřecím masem a sýrovou omáčkou! A jídlo bylo také doprovázeno tím, co k němu patří – všeobecným příjemným povídáním.

Bobovi se tentokrát malování na tváře a paže povedlo mimořádně, soudě alespoň podle reakce tety Kateřiny a všech modelů. Těmi nebyly jen děti, ale i strejda Pavel, teta Kateřina, její dcera Síma, Lada, která se do víru dění zapojila později a tety Romča. Stranou jsme nezůstali ani my, konkrétně tedy já a Paul.

Ten se po obědě nechal strhnout atmosférou k ještě podivuhodnějšímu čarování než obvykle, Pedro přidal africkou Tambolaka, při níž mu zdařilou taneční kreací sekundoval Láďa, ale největší kouzlo nám předvedli místní! Protože má být Vánoční besídka překvapením pro tetu Kateřinu, nemůžu se rozepisovat podrobněji, ale udivili nás jak žongléři Patrik a Kuba, tak kapueira, do níž se zapojili skoro všichni, včetně divoce nalíčeného Milana a Ivoše, estrádní scénka v podání Ládi a herecky mimořádně disponovaného Pavla, ale nejvíc tanečně komická smršť v choreografii a hudební kompozici Ládi. Místy bylo to, co děti předváděly na skoro profesionální úrovni a my si jen blaženě užívali.

Čas ovšem kvapil, takže jsme přidali Paulovu hororovou dramatizaci písně o olupovači mrtvol a hyenách, poprosili o pomoc při nakládání a velmi neradi vyrazili ku Praze.

Příště jsme pozváni k múzování i koním, k nimž zdejší děti jezdí a samozřejmě se do Potštejna zase moc těšíme.

Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Karel Kryštof Navrátil + Dixi, Pedro Joao Macaxi, Paul Merild, Petr BUBÁK Bublák, Jaroslav Krakonoš Bureš