uskutečněné akce

Do Volyně jsme jeli poprvé i podruhé zároveň. Nerozumíte? Rád vysvětlím: byli jsme za zdejšími dětmi už jednou, ale do DD jsme se nedostali, protože jsme tenkrát „jen“ zpestřili program Nejmilejšího koncertu, který tu pořádali. Takže to v neděli byla repríza i premiéra zároveň.

Protože jsme z písku vyrazili nedočkavě dřív, než jsme předpokládali, dorazili jsme na nádvoří volyňského komplexu ještě před desátou, ale oproti našim předpokladům jsme nezastihli nikoho v posteli. Naopak jsme byli netrpělivě očekáváni a milá teta hned uchvátila pana Zindulku a obě děvčata a usadila je u sebe u ranní kávy. Prohlídku možných dějišť našeho múzování jsme proto absolvovali jen já, Bob, Krakonoš a Marwan. A bylo z čeho vybírat. Pro woodkopf jsme určili světlou a prostornou, byť akusticky příšernou tělocvičnu, pro Bobovo malování strategicky položený stůl na křižovatce chodeb v hlavní budově, taneční dílnu jsme umístili logicky v zrcadlovém sále a všechny další múzické činnosti včetně představování jsme se rozhodli provozovat v jedné ze dvou útulných i dostatečně prostorných kluboven.

Na představování jsme měli tentokrát dost času, takže se trochu natáhlo, ale snad jsme si ho všichni i užili. Marwanovo mystifikační povídání o tom, že jsme všichni z jiné planety a s Múzami jezdíme za trest za své mimozemské prohřešky, zpočátku děti trochu šokovalo, ale postupně přicházely na to, že jde o prášeni a začínali se upřímně bavit. Terezka (podle Marwana původně had) zatančila po hadím způsobu, Alice zahrála na cello a nabídla totéž dětem, v rámci intergalaktického představování zakouzlil s míčky Honza a rozevlátě se přestavil bělovlasý čahoun Bob i své přezdívce dostojivší Krakonoš Jarda. Do rámce mystifikace zapadl ochotně i pan Zindulka a já s Dixinou jsme také nezůstali pozadu. Při arabských písních děti málem uvěřily, že Marwan zpívá v marsštině, ale postupně se naše pravá totožnost projevila a přešli jsme plynule v představovací kolečko, jímž jsme si celkem slušně zafixovali i jména dětí. Před obědem jsme ještě stihli zahrát Mezihorky, rozdělit většinu rolí a domluvit si poobědní sraz v tělocvičně.

I tady nelze oběd nepochválit. Jak při doslova rajské polévce, tak při haluškách s uzeným se nám dělali boule za ušima. Následovala i obligátní kávička a pak naštěstí i pohyb v tělocvičně.

Děti se zprvu woodkopfových prken trochu ostýchaly, ale postupně si je osvojily a zejména Honza a teta Veronika projevili kebuláčské nadání a mohli by být slušným základem zdejší budoucí woodkopfové sekce. Jako jinde, i zde se zájemci o woodkopf plynule měnili v zájemce o žonglování a naopak. Paralelně ovšem byla Bobovými štětci proměňována vnější podoba zájemců o body a face painting a Terezka se zas věnovala několika zájemkyním o tanec v zrcadlovém sále. Za zmínku určitě stojí obě, vzájemně nepříliš podobná dvojčata Míla a Kačka. Obě mají talent a Kačka navíc i schopnost prodat to, co umí. Určitě je třeba pochválit i Kristýnku. Přes svůj zřetelný hendikep tančila, ale i hrála na flétnu a roli lipky v Mezihorkách ztvárnila s elánem, ale také se smyslem pro rytmus a harmonii.

Po návratu do klubovny (po cestě jsme pořádně zmokli), jsme nejdřív zaimprovizovali bubenickou dílnu, v níž se opět ukázal jako talent budoucí kuchař Honza, pak jsme zahráli tetě Erice k narozeninám dvě fénixí písničky. Marwan všem napsal kaligrafickou arabštinou na čtvrtky jejich jména, pan Zindulka uchvátil malé i velké pohádkou o dvou ševcích, jen mírně rušen návratem čtyř fotbalistů a ještě jsme zvládli (i se zapojenými fotbalisty) dramatizaci písničky Mezi horami. Z jednotlivých výkonů určitě stojí za zmínku Kristýnčina Lipka, Honzův Janík a Katčina Anička. Obzvlášť ta byla ve svém žalu náramně přesvědčivá :-)

Pak už mi bohužel nezbývalo, než zavelet k odjezdu. Déšť na chvíli ustal, takže jsme se na památku vyfotili u múzího auta…a pak už jen s vervou mávali.

Na brzkou shledanou naši noví kamarádi :-)

Za Múzy dětem
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bob Hochman, Honza Hárovník, Marwan Alsolaiman, Karel Navrátil + Dixi, Stanislav Zindulka, Tereza Indráková + Jaroslav KRAKONOŠ Bureš