uskutečněné akce

Tentokrát jsme s Múzami vyrazili do krkonošských Janských lázní, kde má své „horské centrum“ s názvem Betlém Československá církev husitská. Ta zde pořádala právě začínající tábor pro děti příchozích, což zní lépe, než ono známější slovo: cizinci. Přijelo sem celkem 25 dětí z různých světových koutů: Tibet, Čečensko, Arménie, Gruzie, Sýrie, Ukrajina, Turecko, Rusko či Irák. Byly tu samozřejmě i děti české. Přijelo i několik mentálně postižených mladých lidí z České republiky, kteří se „husitského tábora“ účastní pravidelně.

Přijati jsme byli vřele, možná i proto, že jsme přijeli v sestavě, která dětem vyhovovala.
Jel s námi totiž skvělý člověk a hudebník Arkadij, Gruzínec z Arménie, který se domluvil s většinou přítomných rusky, arménsky nebo gruzínsky.

V sobotu, byly děti jako utržené ze řetězu a chvílemi nezvladatelné. Není divu: první den tábora, si chtěly pořádně užít únik z dohledu rodičů, stejně, jako to na letních táborech činí děti všude na světě. Naštěstí s námi jela Maruška, která vyprávěním pohádek zaujala dokonce i mladíky, kteří se již nacházejí v pubertě. Vedle toho děti bubnovaly na dva africké bubínky džembe, které jsme jim za tímto účelem zapůjčili a zpívali s kytarami. A v podvečer jsme byli na procházce po okolí, která v Janských lázních vždy stojí za to. Na procházce si děti zahrály i hru na nejtmavější oči, kterou vyhrál Sucke (Suché) z Tibetu, který měl kukadla skoro černá.

Velký úspěch měl i Bob, který kreslil dětem na obličeje, ruce a nohy nádherné brázky, tak, jak to umí jenom on. Celé to ovšem začalo seznamovacími hrami, které děti hodně bavily. Sobota se prostě nesla ve volnějším duchu, propracovanější program jsme nechali na neděli.

Vedoucí tábora uskutečnili v neděli chytrý nápad: rozdělili děti do několika družstev a postavili do jejich čela největší zlobily z řad mladých pánů. Tato taktika se osvědčila během téměř celodenního programu bezezbytku. Jednak byli pánové rozděleni, jednak se z nich stali kapitáni, kteří měli na povel druhé, což jim dodalo patřičně na důležitosti. Jednotlivá družstva během nedělního programu obcházela dílny, kterých bylo několik:
• skládání skákacích žabiček z papíru
• herecké etudy
• malování
• škola na bubny a nacvičení společné písničky toho kterého družstva

Děti bavily všechny dílny. Maruška jim ukazovala na příkladech základy herectví, Bob maloval, až se z něho lilo, já jsem se jim snažil ukázat základy bubnování. Dobře si rozuměly s Arkadijem, který s nimi nacvičoval písničky v ruštině, arménštině a dokonce i v arabštině. Sylva - Kurdka ze Sýrie, která krásně štěbetala s dalšími Kurdy z Turecka nádhernou kurdštinou – totiž uměla arabskou píseň Habibi, což je hit „uprchlické“ skupiny Ekvator, v níž Arkadij hrál. Sylva byla v družstvu, které bylo v nacvičování hry na buben a písniček zdaleka nejúspěšnější a jehož kapitánem byl David. Ten se z řádícího kluka proměnil na velmi dobrého bubeníka, protože dokázal naslouchat výkladu, jaký je rozdíl mezi mlácením do bubnu a bubnováním.

Bob vedle dětí pomaloval i některé vedoucí a hlavně skvělé paní kuchařky, které se o nás co do stravování výborně staraly.

Odjížděli jsme ke čtvrté hodině odpolední, poté, kdy děti oděšly do lesa na bojovku, která je celotýdenní součástí tábora. Spokojené byly děti, vedoucí i my, ale s vedoucím tábora Tomášem (farářem z Liberce) jsme si řekli, že příště by bylo lepší, kdyby Múzy přijely spíše až na konec tábora, kdy už jsou děti alespoň trochu vybouřené a tudíž i vnímavější k učení a nacvičování. Máváme a vyrážíme směrem na Prahu. Ahoj napřesrok.

František

Návštěvníci/účastníci: Marie Hodinářová, Bob Hochman, František Kostlán, Arkadij, ...