uskutečněné akce

Před ostrým rozjezdem další vlny projektu jsme se vydali opět na cesty s projektovým manažerem Lukášem, tentokrát za dětmi do dětských domovů. Domluveno jsme měli 6 návštěv, takže z toho byl dvoudenní maraton. Abychom toho neměli málo, předsadili jsme si ve středu před seriál DD návštěvu rodinného centra ve Smečnu. Tady by se snad mohl odehrát seznamovací víkend patronů s kluky, případně i patronek s děvčaty. Pro velký zájem o dívčí variantu PATRONa totiž zahajujeme tuto větev i pro pražské patronky a tedy pro děvčata ze středočeských děcáků. Dům ve Smečně i naše obě průvodkyně byly inspirující, takže jsme se tam zdrželi skoro dvě hodiny a já se nerad musel ujmout role časoměřičského drába. Snad si vše potřebné dopovíme příště.

Další etapa nás čekala v děcáku v Ledcích. Jezdili jsme sem s Múzami dlouho a na návštěvy vzpomínáme oboustranně s radostí. S Lukášem nás ale čekala premiéra v tom smyslu, že jsme tu poprvé seznamovali s projektem PATRON partu kluků a děvčat najednou. Navíc jich tu bylo 7, tedy víc než svědčí dialogu. Kluci a holky přesto při loučení projevovali o účast v projektu zájem, ale jestli ho přetaví v přihlášku a jejich zájem vydrží až do seznamovacího víkendu, to je otázka.

V Novém Strašecí jsme měli roli usnadněnou tím, že nám s představením projektu pomáhal Jarda, který už svého patrona má a je s fungováním vztahu moc spokojený. Kromě Jardy tu byli další dva kluci a tři dívčiny. Přesto, že Jarda nám byl velkou posilou, cítili jsme i tady, že kombinovaná skupina adeptů projektu není pro naslouchání ideální. Vypadalo to ale, že v Novém Strašecí by projevený zájem o projekt nemusel mít jepičí život.

Poslední středeční výzvou pro nás byl velký dětský domov v Žatci. Oříšek, který pro nás připravila paní ředitelka, byl tentokrát opravdu těžko k rozlousknutí. Nejenže tu na nás čekalo dětí deset, nejenže proti nám hrál předchozí nevydařený vstup do projektu dvou kluků, kteří ze zdejšího domova odešli, ještě než se se svými patrony stačili trochu seznámit, nejenže ve skupině byly i patnáctiletí, kteří by na svou účast museli rok čekat, ale tři z přítomných starších kluků o projekt při naší minulé návštěvě neprojevili zájem. Přesto všechno jsme tuhle nesourodou skupinu aspoň částečně zaujali, ale na jak dlouho Bůh suď.

Pokračovali jsme ve čtvrtek, pro změnu v Mladé Boleslavi, kam jsem „převelel“ i tři osmnáctileté kluky z nedalekého Krnska. Malý boleslavský dětský domov patří k těm, s nimiž spolupracujeme nejvíc a bylo to znát i při návštěvě. Kluky z Krnska jsme navíc viděli v létě na táboře v Jizbicích. Povídání o Patronu a patronech bylo o to přirozenější, že pětici kluků doplňovala jen jedna dívenka a byť ženský element zastupovala i přítomná vedoucí vychovatelka, šlo nám to s Lukášem lépe než v předchozích „smíšených“ skupinách. Z pěti kluků o projekt projevili silný zájem čtyři a i po cestě do Krnska, kam jsme tři z nich vezli, se zdálo, že se s nimi zřejmě uvidíme v lednu, kdy proběhne seznamovací víkend.

Poslední zastávkou našeho maratonu byly Býchory. Ze tří adeptů Patrona byli přítomni jen dva, kamarádi Lucka a Lukášem. Oba nás překvapili nejen svou nevšední sdílností, ale také nelíčeným nadšením pro zapojení a touhou poznat patrona, v případě Lucky patronku, kteří by jim pomohli dostat se ze svízelné životní situace. Byla to velmi zdařilá tečka za „náborovým“ seriálem a naše naděje, že patroni a patronky opravdu pomohou, se samozřejmě týká nejen jich.

Karel Navrátil