uskutečněné akce

Do Litoměřic jsme se v sobotu vypravili víc než po třech letech. Tamní DD, který sídlí snad v nekrásnějším objektu ze všech „děcáků“ v naší republice, prvorepublikové vile s krásným výhledem obklopené překrásnou zahradou, byl při prodlouženém, svátečním a volebním víkendu na děti trochu chudší než jindy, ale o to víc jsme s nimi mohli pracovat individuálně.

Dorazili jsme v sedmi a kromě 13 dětí nás přivítali „teta“ Romana a „strejda“ Ondra, kteří nám nejen pomáhali s technickým zabezpečením všeho potřebného, ale také se s vervou zapojovali do všech aktivit, které jsme dětem i jim postupně nabízeli.

Začali jsme tradičně ve velké přízemní místnosti s klavírem, bubny a krásnými parketami. Než se všechny děti sešly, Alice vyzkoušela pianino i akustiku prostoru a obojí dopadlo na výtečnou. Navíc nás překvapilo, jak se Alička muzikantky zdokonaluje.

Když jsme všichni usedli po obvodu sálu, ujal se našeho představování Marwan. Jeho mystifikace z nás tentokrát udělala africká zvířata, která před lety proměnil v lidi. Já jsem byl se svým minulým životem slona spokojen a na znamení spokojenosti jsem zabubnoval. Lišák - žonglér Honza předvedl pár hbitých žonglérských fíglů, had – Bob se vztyčil ve své dvoumetrové výši a slíbil všem malování afrických i hadích motivů. Králičice Alice se mnou přidala pár písniček a krokodýl Paul začal kouzlit, ale teprve poté, co jsem o něm – tedy krokodýlovi – přečetl pohádku Miloše Macourka. Našemu řidiči a kameramanovi přiřkl Marwan ptačí povahu, přestože já osobně bych v něm viděl spíš afrického buvola, nebo nosorožce.

Pak se představovaly děti a já tiše žasl nad tím, jaká jména se tu sešla – Šanel, Esmeralda, Daniel, Nikolas, Ester, Sára, Libuše, Igor, ale také Lukáš, Pavlík, Roman a další. Potkaly se tu prostě bible, báje a exotika. A dozvěděli jsme se, že kromě divadelní pohádky o řepě Pepě, kterou jsme viděli v jejich provedení před týdnem, se věnují hlavně sportům a tanci.

Zpočátku se děti trochu zdráhaly pustit se s námi do nějakých větších akcí, jako by byly utlumeny počasím. Přijeli jsme totiž do husté mlhy a ospalého rána. Jakmile ale začalo slunce prorážet mlžný opar, ožívali všichni. Žonglér Honza navíc přispěl k oživení, když místo míčků začal žonglovat s granáty a mobilem, kouzelníkovy čáry také děti notně probudily a Marwanovy písně se živými rytmy a doprovodem violoncella spolu se sluníčkem ťukajícím paprsky na okno proměnu atmosféry dokonaly.

Před obědem jsme s dětmi vyšli před budovu a do woodkopfových pokusů a soubojů se už chutě zapojovali všichni, včetně tety Romany. Nejšikovnější a nejvytrvalejší byli Nik, Líba, Esmeralda a Šanelka, bez talentu a chutě ale nebyli ani ostatní. Radost z pohybu ale snad nejradostněji projevoval z kotce vypuštěný přátelský labrador Dusty.

U výtečného oběda (tentokrát jsme si ho zaplatili) jsme se dozvěděli, že Lukáš, který úspěšně postupuje v současné soutěži Československo má talent, odjede odpoledne na break danceovou soutěž (battle) do Prahy. Slíbil nám ale před odjezdem ukázat něco ze svých dovedností.

V poobědové pauze se ještě ukázal Igor jako talentovaný klavírista, ale ve 13:00 jsme opravdu zírali! Lukáš, Daniel a Nikolas střídavě vytahovali čím dál náročnější breakové kousky… a my jen lapali po dechu. Pak Paul přidal pár kouzel, aby nám zvedl sebevědomí, zatímco Bob pomaloval překrásně Alici, aby děti viděli, čeho se od něj mohou nadít. V následujícím morytátu o olupovači mrtvol a hyenách už hráli skoro všechny děti, ale venkovní, sluncem prozářený den nás vytáhl na krásné prostranství před vilou, kde Marwan otevřel bubenickou dílnu a Honza s Paulem se pustili s dětmi do žonglování. U Bubnů se projevily jako velké talenty Sára, Líba, Esmeralda i teta Romana, ale poměrně vytrvalých adeptů se tu vystřídali podstatně víc.

U žonglovátek se jako talent projevil zejména Igor, který žongloval do půl těla obnažený, aby vyniklo Bobovo malování, jímž si nechal trup ozvláštnit. A sluníčko mu přálo.

U Boba se postupně vystřídali všichni, ale ke konci jsem Boba musel trochu popohánět, abychom do Prahy dojeli včas.

Před odjezdem jsme ještě stihli trochu muziky, poslední várku kouzel v sále a pak už nastalo loučení. Většina dětí nám pomohla s nakládáním a pak už došlo na stisky rukou, volání a mávání. Bylo nám u vás fajn a ať se vám všechno daří tak, jako se vydařila společná sobota.

Na shledanou!

Karel, múzí principál

Dobrý den pane Navrátil,

chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za krásné odpoledne, které jste pro nás připravili. Děti i kolegové byly nadšeni. Jsme moc rádi, že jste opět zavítali do našeho Domova a doufáme, že Vaše návštěva nebyla poslední.

S pozdravem a přáním dalších úspěchů

Za DD Litoměřice

Mgr. Iveta Donovalová
ved.vychovatelka
Dětský domov a Školní jídelna, Litoměřice
Čelakovského 8,
příspěvková organizace