uskutečněné akce

Po drobných organizačních problémech způsobených časem prázdnin a dovolených jsme sestavili výjezdovou partu a sobotu ráno vyjeli. Jizbický areál je v krásném místě s dvěma rybníčky uprostřed lesů, ale čas a stav budov i zařízení se tu zastavily někdy v minulém režimu. Po příjezdu jsme navíc zjistili, že jsou tu vlastně tábory tři a že se vždy musíme domluvit s těmi druhými, kde můžeme být my s klánovickými dětmi. To ale byla jen drobná potíž, která průběh naší jizbické návštěvy nijak nepoznamenala. Po ubytování v přidělených chatách jsme se sešli s dětmi a tetami v sousedství vos na hřišti, kde jsme se jim představili v akci. S Alicí a Jirkou jsme zahráli inovované Mezihorky a našli tu už dobře fungující sbor. Paul předvedl za obligátního úžasu nás všech první sérii čar a zázraků, náš arménský kolega Šahen ukázal za našeho hudebního doprovodu něco ze svého tanečního umění, s Paulem jsme nabídli ukázku woodkopfového souboje s prkny na hlavě a ještě jsme s ostatními přidali pár dalších písniček. Po společném obědě a poledním klidu (mrňouskové odpočívali a velcí se o ně starali - pěkné), jsme se sešli v jídelně. Bob začal vedle u krbu kouzlit s barvami a štětci na dětských tvářích, Paul nás opět uváděl ve vytržení kouzly a Šahen teprve tady, za doprovodu té správné hudby, ukázal, co opravdu dovede. Poté jsme se rozdělili. Část dětí se vydala ven žonglovat, zkoumat své schopnosti s prknem na hlavě, bubnovat a louskat Paulovy hlavolamy, část se pod Šáhenovým vedením začala proměňovat v taneční skupinu a zbytek se působením Bobových štětců proměňoval v bytosti z jiných světů. Po večeři jsme chystali program, ale protože sousední spřátelený tábor pořádal rozlučkovou maškarní diskotéku, přizpůsobili jsme se. Šáhen předvedl s dívčí skupinou, co se odpoledne naučili a pak se proměnil v diskžokeje, zatímco jsme my ostatní venku hráli na harmoniku, cello a kytaru pro ty, kdo si chtěli odpočinout od diskotékové vřavy. Zlatým hřebem večera byla proměna tří klánovických mladíků v puberťačky. Šlo jim to náramně a vyvolávali salvy smíchu. Nečekaná a skvělá travesty show! Múzí zábava pokračovala u ohýnku, odkud jsem ovšem musel prchnout, když petardy vyděsily dětmi celý den mazlenou Dixi a já jí musel doprovodit do chaty. Harmoniku, cello, buben a zpěv jsem ovšem slyšel i tam.

V neděli ráno jsme po snídani pokračovali v tom, co jsme načali včera. Po africké pohádce došlo na Paulem zpívané „Hyeny“, v kterých excelovali všichni malí herci, ať už jako mrtvoly, vrzající vrátka, olupovač mrtvol, nebo malá hyena, ale také teta Dana v roli hyení maminky. Pak jsme nacvičili slibované „Mezihorky“, kde se opět všichni náramně vyznamenali. Pak už jsme se rozdělili do dílen. Bob opět zkrášloval tváře a končetiny, Šahen pokračoval v jídelně v tanečním kurzu, kouzelnickou školu si otevřel vedle Paul, venku se tužili žongléři a bubeníci a my muzikanti jsme nacvičovali s včera objevenou zpěvačkou Hankou na odpolední vystoupení v patře v obýváku.

Dopoledne uběhlo v činorodém kvasu jak voda a. Po obědě a nezbytném poledním klidu jsme si při „oficiálním“ vystoupení vzájemně předvedli, co jsme se naučili. Bylo to fajn, děti šly do všeho nejen s elánem, ale i s umem a talentem. Taneční skupina zaválela, byť v druhém tanečku – bez Šahena - děvčata byla trochu nejistá. Na to jak krátce se učily, to ale bylo skvělé. Mezi horami taky dopadlo výtečně. Dokonce bych řekl, že líp než jinde! Mírnou kritiku si snad zaslouží jen ,střelec´, který se na posedu projevil jako totální neposeda a trochu i „Anička“ Nikoleta, která by se při žalu nad smrtí milého asi smát neměla. Jinak ale byli všichni skvělí a je jen škoda, že špatné osvětlení znemožnilo kvalitní videozáznam. Následná písňová série múzáků si vysloužila potlesk, všichni ale už netrpělivě čekali na kouzla. V nich Paul opět nerespektoval fyzikální zákony a uváděl všechny v úžas, ovšem i jeho malí učedníci se blýskli slušnými výkony. Trémě trochu podlehla snad jen „teta“ ředitelka Dana, ale i ta si vysloužila potlesk. Největší aplaus a vřava ovšem nastal po dvou písničkách v podání Hanky. Dopolední nácvik s námi neodflákla a navíc je to talent, takže si s mikrofonem i trémou poradila skvěle a ,Labutě´ i ,Joj mamo´ vystřihla suverénně, s přehledem a drajvem. Určitě by měla ve zpěvu pokračovat. Po představení jsme ještě dali prostor žonglérům, kteří se připravovali usilovně na zítřejší příjezd dalších múzáků v čele s žonglérem Adamem, ale pak už přišel čas loučení, mávání a odjezdu. Po skepsi, kterou jsme na začátku trochu vnímali od tet, které asi trochu pochybovaly o tom, jestli to s čím jsme přijeli, bude všechny bavit, jsme odjížděli s pocitem, že klánovičtí jsou moc fajn a že nám spolu bylo dobře. Doufám i za ostatní, že se brzo potkáme aspoň ve Vrbičce na našem webu, nebo ještě lépe na některé z akcí, které pro děti z děcáků připravujeme.

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bob Hochman, Šahen Chačatrjan, Jirka Kunecký, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Jarda KRAKONOŠ Bureš