uskutečněné akce

Sotva stačily paprsky slunce pohlédnout na svět, modré múzácké auto začalo pojídat múzáky a múzačky, aby je dovezlo pod opratěmi Krakonoše do dětského domova se školou, kde jsme již potřetí byli očekáváni od vychovatelů i dětí. Prvním handicapem byla neúčast principála Karla, jehož mohutný hlas nám na naší „tour“ chyběl.

Po příjezdu k hlavní budově se začaly trousit skupinky dětí malých i velkých. Krakonoš ani Paul však moc známých obličejů neviděli, neboť v těchto ústavech je častý „průlev“ dětí. Mnoho jich utíká, dospívá… Přesto jich pár ochotně nabídlo svou pomoc při nošení věcí.

Po krátkém představení členů výpravy se slova ujalo trio Blues Mothers a rozhýbalo svými rytmy osazenstvo celého sálu. Zatím však jen vsedě, neb ostych překonal touhu po pohybu. Kouzelník opět rozpoutal debaty o tom, co je a není možné, Jacques nám dal lekci pro začínající bubeníky a připojil píseň Tambolaka, kterou se děti ochotně naučily a múzáci s radostí zopakovali. Mezitím se kouzelník vytratil a se čtyřmi dobrovolníky secvičil scénku, odkudsi z dalekého západu, v baru, který jako by byl pro mnoho z těchto dětí druhým domovem.

Renča žonglovala i přes nízký strop jak o život a navnadila tak všechny na příslib odpoledních workshopů. Do oběda zbývala jen chvíle jak stvořená pro pro jam session, při němž nám své bubenické kvality předvedli místní Milan s Davidem.

Při obědě se, jak jinak, povídalo o životě, přáních a smůle. Zvědavě na nás hleděli přišedší děti, které se kvůli zákazu nesměly zúčastnit dne s Múzami.

Po vydatném obědě jsme se přesunuli do budov, kde děti bydlí, aby nám ukázaly své pokojíčky a výtvarné práce, jimiž jsou ozdobené všechny zdi chodeb, pokojů i postelí. Jedná se o výšivky na polštářích či zapaspartovaných látkách.

Pak už jsme se se třetí skupinou a jejich čtrnáct dní čerstvou tetou vypravili na procházku k jezeru, kde jsme se kochali překrásným výhledem na okolí. Cestou jsme poslouchali zpěv Nikolky s Růžou i vyprávěni Gizely s Katkou o jejich dobrodružstvích „na útěku“.

Po návratu na nás čekala káva a pan vychovatel Novák. Vyprávěli jsme, pili kávu a úplně jsme zapomněli na Renču, která se účastnila turnaje v ping-pongu a kluci jí nechtěli pustit. Po chvíli se opět jídelna začala plnit dětmi a tak jsme vyhlásili soutěž o dárky z Brava. Každý, kdo nám předvedl něco ze svých dovedností, byl po právu odměněn. První se odvážila Katka a předvedla nám svou baletní sestavu na píseň Hříšná těla, křídla motýlí od Anety Langerové a nutno podotknout, že její tanec byl opravdu hříšný. Breakdance v podání Davida a Milana roztleskal a rozpohyboval všechny přítomné a pak už se to ukázkami jen hemžilo. Za zmínku určitě stojí rap v podání Milana a Michala a beatbox, kdy beatovali všichni, kdož mají ústa.

Kouzelník přišel s dalším pásmem magie a pak již přišly na řadu dopoledne slíbené workshopy. Venku se žonglovalo, diabolovalo i flowerstickovalo, vevnitř se kluci nechali zasvětit do tajů karet a magie. Vedle sedící kroužek začínajících i pokročilých bubeníků se pod vedením Jacquese učil hrát nové rytmy.

Čas rychle utíkal a byl pomalu čas k večeři. Múzácká část se vypravila do blízké restaurace s příslibem návratu s překvapením. Po večeři jsme se tedy vypravili zpět, ale po chvíli jsme zklamaně odjížděli pryč, neb děti mezitím na procházce zmokly a tudíž už nemohly ven. Přišly tak o žonglování s ohněm, které si ovšem naše výprava utéct nenechala. Hned po příjezdu k chatce, kterou nám hamerský dětský domov se školou zařídil, jsme si tuto show od Renátky vyprosili.

Byl to náročný den a jelikož jsme druhý den pokračovali za dalšími dětmi, brzy jsme ulehli a nechali se přepadnout spánkem.

Návštěvníci/účastníci: Blues Mothers (Matěj, Marcel a Standa), Renata Němečková + Žulinka, Marie Zicháčková, Paul Merild; Jaroslav „Krakonoš“ Bureš