I při třetí návštěvě zdejšího dětského domova nás překvapil obrovský kontrast mezi neutěšeným prostředím tří nevzhledných, přes lázeňský původ na domov v podstatě nerekonstruovatelných budov a nezměrným nadšením a energií, které doslova prýští ze zdejších dětí. Obdiv si samozřejmě zaslouží hlavně ti, kdo se o děti starají a nenechají se zdeptat podmínkami ani státní byrokracií.
Zdejší atmosféra je možná srovnatelná s tím, co jsme poznali v Mladé Boleslavi. I tady je dost vysoký podíl dětí s poruchami chování, nebo s různě závažnými disfunkcemi a i tady ona mírná postižení děti nijak nepoznamenávají a děti jsou vesměs skvělé, aktivní, převážně i nadané. Dokazovaly nám to jak při kolektivním psaní básniček, které inicioval Jakub Zahradník, při tanci, kterému učila Tereza hlavně obě Angeliky, i při tom, který nám předváděla děvčata sama. Tady vynikala hlavně půvabná Veronika. Té se, spolu s duem Angelik dařilo i při zpěvu. Kluci samozřejmě vynikali hlavně při žonglování. Michal a Lukáš se dokonce vsadili s Karlem o to kdo si lépe osvojí do naší příští návštěvy žonglérské náčiní zvané flower stick.
Hodnotit hostující interprety by asi bylo nesprávné. Všichni byli velmi dobří. Milan se Simonou děti několikrát „dostali“ svou nenapodobitelnou interpretací Mikulkových příběhů i svými unikátními loutkami, Marwan s Mouinem děti uchvátili arabskými písněmi a rytmy, které i tady děti vnímaly ne jako nějakou raritu, ale jako skvělou hudbu. Kouzelník Paul bodoval kouzly osvědčenými i novými a Tereza s Karlem děti několikrát úspěšně vyprovokovali ke společnému zpěvu. Zasloužené ovace sklidila i fenka Dixi, která i zde předvedla lezení po stromech a další náročné disciplíny. Škoda jen , že jsme organizačně nezvládli odměňování nejúspěšnějších dětí z darů fy Otto Blanc. Zasloužily by si to. Takhle jsme tu aspoň nechali ony flower sticky.
Přes nevýhodné umístění domova mimo ostatní aglomeraci a hendikep těch dětí, které navštěvují své školy přímo v areálu domova se nezdá, že by děti byly negativně poznamenané mírně sníženou možností integrace do tzv. normální společnosti a jejich elán i nadšení by jim mnohé ostatní děti mohly závidět. Přesto přejeme dětem i jejich „tetám“ a „strejdům“ aby se našlo jiné řešení. Třeba stavba nového domova na zelené louce, nebo využití objektu, který by plně umožnil vytvořit zákonem předepsané rodinné buňky. Je to bohužel utopie, nebo záležitost velmi vzdálené budoucnosti. Za dětskými i dospělými kamarády z Ledců se ovšem těšíme už teď.
Návštěvníci/účastníci: Milan Forman, Simona Cmíralová, Tereza Indráková, Marwan Al Solaiman, Mouin Abu Chahim, Paul Merild Karel Navrátil + Dixi; Jaroslav Krakonoš Bureš