Dvě prosincové “náborové” cesty s manažerem projektu Lukášem Talpou směřovaly do DD Nymburk a DDŠ Liběchov. V Nymburce jsme měli v úterý příležitost nejen poznat dětský domov, který se snaží děti co nejvíc zapojit do života okolního města, ale i obdivovat změny, které tu nastaly od poslední Návštěvy Múz a radovat se třeba z toho, že tu mají stálého psychologa. Nejpodstatnější pro nás byl ale fakt, že jsme paní ředitelce a vedoucí vychovatelce vysvětlili, čím se Patron liší od jiných projektů směřujících k podpoře dospívajících v ústavní výchově v citlivém období přechodu do samostatného života. Odjížděli jsme velmi spokojeni s pocitem, že příjemné překvapení bylo vzájemné.
Do liběchovského DDŠ jsme ve čtvrtek jeli za paní ředitelkou, která o Patronu už věděla poměrně dost (seděla vedle Lukáše na nedávné konferenci “Dítě v systému”). Přivítání bylo tedy vřelé, setkali jsme se i s třídní učitelkou převážně 16tiletých „dětí“, které už před naším příjezdem projevily o Patrona zájem na základě toho, co se o něm dozvěděli od paní ředitelky.
Liběchov je velikánský objekt, po dlouhá léta směrem ven dost uzavřený a s pohnutou historií, ale i tady je znát čerstvý vzduch a řada pro děti příznivých změn, které tu paní ředitelka za 4 roky svého působení stihla zavést. A není to jen působení etopeda a externích psychologů.
Povídali jsme si skoro celou vyučovací hodinu bez dozoru kohokoli z pedagogů s osmi mladými lidmi, kteří nás překvapili jak mírou svého zájmu, tak fundovanými otázkami. Odjížděli jsme s nejlepšími dojmy, s předběžnou domluvou únorové návštěvy Liběchova partou múzáků a s radostí z šířící se dobré pověsti projektu. Naši radost navíc umocnily i dvě patronské supervize, při nichž jsme si v úterý a ve středu ověřili jak mimořádnými osobnostmi naši patroni a patronky jsou.