uskutečněné akce

Permon je dětský domov pro uprchlíky. Víme už o něm pěkných pár měsíců, ale dostali jsme se sem až teď. Byli jsme velmi zvědaví, protože při našich návštěvách v uprchlických táborech jsme velmi litovali zejména dětí, které tam žily v podmínkách pro děti velmi nepříhodných. Domov ve Vestci vypadá na první dojem monumentálně. Na to, že je tu místo pro 48 dětí působí komplex až předimenzovaným dojmem. Je to zřejmě tím, že jde o přebudovaný hotelový komplex, který byl postaven ještě za minulého režimu. Neútulné bludiště ovšem zlidšťují jak milé tety, tak příjemní obyvatelé mnoha ras a kultur.

Trochu paradoxně působí to, že někteří ze zdejších obyvatel působí dospělejším dojmem, než jejich mladičké vychovatelky. Je to způsobeno tím, že zde dobu studií tráví i lidé dospělí, kteří tak mají možnost lépe se připravit na život v naší společnosti. Je tu i dobře vybavené škola…a nechybějí tu samozřejmě ani skutečné děti. Při naší návštěvě bylo těch malých 5. 9ti měsíční černoušek Paul, o tři měsíce starší Karolinka, asi pětiletý Bilíček, nebo Vilíček z Mongolska a sourozenci David s Pavlínkou, věkem tak mezi 8 a 10 lety, o jejichž původu jsem se pro stálou družnou zábavu s nimi nic nedozvěděl.

Začátek naší návštěvy byl trochu rozpačitý. Seděli jsme v jednom z obýváků, a podle pokynů jedné z tet čekali na pana ředitele. Ten však nešel, takže jsme začali na Marwanův impuls hrát…a za chvíli tu byly první zvědavé děti následované i „dětmi“ dospělými.

V zakrátko přeplněném obýváku jsme se domácím představili, žonglér v kleče, protože nízký strop vzpřímenou exhibicu neumožňoval, kouzelník netradičně obklopen zvědavci ze všech stran, Bengas s narychlo instalovanou repro bednou hráli živelně doprovázeni nezvykle Marwanovou arabskou loutnou. Ani se nám nechtělo na oběd, ale když jsme přišli do království vietnamského studenta české hotelové školy, začaly se nám sbíhat sliny. Všechny chody skvělého obědu splňovaly vysoká kriteria a stejně skvělá byla rychlá a nesmírně milá obsluha, kterou nás obdařila jedna z „tet“ a sám pan kuchař.

S rozmazlenými žaludky jsme se odebrali ven mezi budovy, kde se na prostranství obklopeném ze tří stran budovami odehrával improvizovaný koncert a dílny kouzlení a žonglování. Postupně se zapojovali všichni. Africké písně zazpívala maminka Paula Rút a její černošská kolegyně, cikánské písně si dala s Bengas po delším přemlouvání maďarsko slovenská Romka Zlatka, k Marwanově interpretaci arabských songů se na djembe přidali súdánští a libanonští muslimové. Lhostejní nezůstali ani četní Číňané a několik čečenců. Většina místních také podlehla Dixininým výzvám k hraní s míčem, takže vznikla další dílna, tentokrát psího fotbalu. Vše probíhalo v atmosféře souznění a sdílení a oproti jiným dětským domovům zde nebyl snad nikdo s jakoukoli disfunkcí či poruchou chování.

Odjížděli jsme s pocitem krásně a smysluplně stráveného dne a s nadějí, že se všichni zdejší obyvatelé stanou našimi spoluobčany a že jsme je snad neviděli naposled.

Karel – principál Múz

Návštěvníci/účastníci: Maruška Zicháčková, BENGAS ( Miguel, Martin, Milan), Adam Jarchovský, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Marwan Al Solaiman, Jarda Krakonoš Bureš