uskutečněné akce

Poprvé jsme se do Broumova vypravili ve všední den a snad tuto zkušenost nebudeme opakovat. Z Prahy jsme vyráželi kolem sedmé ráno a za dětmi dorazili až před polednem. Objížďky, hlemýždění dopravními zácpami ani courání za náklaďáky nám ovšem nevzalo chuť bavit se s dětmi a zatáhnout je do „múzování“.

Paní ředitelka nám při příchodu řekla: dnes to budete mít těžké. Máme tu jen pár dětí a ty nejsou moc aktivní – všechny „hvězdy“ jsou pryč. Na to jsme ovšem zvyklí a ani kombinace puberťáků s dětmi ze školky nás nezarazila. Přesněji nezarazila hradecké DNO. Divadelníci nasadili zběsilé tempo, které strhlo zpočátku trochu zaražené malé i velké. Humor DNA možná ne každý z diváků pochopil , ale ježíškovská pohádka o oslíkovi, písnička Saga Afrika ani další hudebně-dramaticko-loutkářské kreace nenechaly nikoho chladným.

Po DNU přišel ke slovu múzácký novic Pavel Šporcl. Jeho role byla dost těžká. Svou virtuózní hrou děti zaskočil, ale zmrazené nebývalým zážitkem, poslouchaly nehnutě a bylo na nich znát cosi mezi zaujetím a uhranutým strnutím. Bachova gavotta, dvě skladby Paganiniho a originální verze večerníčkové melodie zarazily dech i nám dospělým. Pavel pak zazářil i jako slunce vycházející za mořem v animované jazzové písničce, ale to předbíhám.

Díky organizačnímu nedorozumění jsme sice neabsolvovali obligátní společný oběd s dětmi, ale komunikaci to poznamenalo minimálně. Místo oběda jsme si dali po porci krásné hudby a pak ve vstupní hale kouzelný zákusek v podání našeho mága Paula Merilda, který jako obvykle fascinoval malé i velké. Peníze mu tentokrát půjčila žena sponzora Petra Vopelky Kateřina a při proměně stovky na tisícovku nelíčeně jásala. Paul mezi kouzlením i přednášel poezii a nakonec i hrál a zpíval své písničky.

V průběhu kouzelnické produkce dorazila další múza Jana Fabiánová s pánským doprovodem klavíristy Vladimíra Strnada, jeho syna Pepy a psího elegána Ušiho. Jana dětem zazpívala pár jazzových písní, ale i tenhle žánr byl pro většinu dětí španělskou vesnicí. Zpěv je ovšem sdělnější než sólové housle, takže zejména dívky sledovaly Janin zpěv s velkým zaujetím a uznáním a bez toho strnutí, které způsobil houslový mág Pavel.

Pak ovšem přišel na řadu nácvik dramatizované písničky Docela všední obyčejný den, do něhož se zapojili všichni přítomní. Pavel Šporcl, jak řečeno, hrál s gustem roli vycházejícího slunce. Mezi nácvikem a premiérou se pokusila Jana přimět velké děti k tanci, ale stud byl tentokrát silnější než zvědavost na hip-hop. Efektem jejího snažení však bylo to, že se kluci přece jen odhodlali k break dancové exhibici, v níž exceloval zejména rtuťovitý Tomáš. Ten byl mimochodem také nejčastějším a nejšikovnějším asistentem kouzelníka a jeho spolupráce s divadelníky ze DNA byla tak kvalitní, že od nich Tomáš dostal velkého maňáska pana Stevena.

DNO přišlo na řadu po Janě a definitivně v dětech rozpustilo poslední zbytečky rozpaků. Řádění nás všech bylo spontánní a se stejně spontánním nadšením jsme aktivně sledovali poslední kouzla Paula Merilda. Rádi bychom s dětmi zpívali tančili a povídali až do tmy, ale protože nás čekala další dlouhá cesta, přišlo loučení. Při něm jsme dostali ještě teplé fotky z dopoledne podepsané dětmi. Nu a po hromadné fotografii u múzáckého auta přišlo troubení a mávání. Nashledanou příště.

Návštěvníci/účastníci: DNO (Bára Švarcová, Markéta Stránská, Jirka Jelínek, Honza Kratochvíl), Jana Fabiánová + Uši, Vladimír Strnad, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Pavel Šporcl; Jaroslav Krakonoš Bureš (řidič, kameraman), Kateřina Vopelková, Petr Vopelka