uskutečněné akce

Po opožděném potvrzení naší návštěvy ze strany Pepy, jsme nechtěně překonali rekord. Přijeli jsme totiž jen ve čtyřech, o psu nemluvě. Kupodivu to kvalitu našeho společného řádění nijak nepoznamenalo. Dokonce jsme odpoledne odjížděli, aniž by došlo na bubny, obligátní „Mezihorky“ a pár dalších připravených aktivit.

Při vjezdu do areálu jsme si chvilku nebyli jisti, jestli jsme tu správně. Chybí budova někdejší koňské stáje, všude jsou stopy stavebního ruchu, ale usměvavé tváře dětí a strejdy Martina Holečka nás z váhání rychle vyvedly. A když jsme vešli dovnitř, byli jsme „doma“.

Místní dětská sestava se sice od naší poslední návštěvy dost obměnila, pár dětských pamětníků jsme tu ovšem zastihli. Věkový rozptyl dětí byl značný, ale múzování se zúčastnili aktivně a s evidentním potěšením všichni.

Po neformálním startu s povídáním a brnkáním se představování ujal Paul. Předvedli jsme, co se chystáme nabídnout, žertů bylo požehnaně, vyzkoušeli jsme si jestli budeme mít velký dětský sbor a postupně jsme hráli písničky rockové a strašidelné, kouzlili, žonglovali, pohádky četli a Čikitu před přehnanou dětskou přízní chránili. Protože nám počasí přálo, pokračovali jsme do oběda na hřišti. Ve woodkopfu nás překvapil strejda Martin, který byl velmi zdatným soupeřem mně a Paula dokonce porazil, přestože měl údajně prkno na hlavě poprvé v životě.

Žonglovátka zaujala skoro všechny, ale asi nejzapálenější byli Wali a Justin. Oba jmenovaní + Pavlínka se výrazně podílejí na mezinárodním charakteru zdejší současné osádky. Afganistán, Nigérie a Slovensko jsou země jejich původu a možná i důvodem toho, že zdejší puberťáci se bez ofrňování do všeho zapojovali. Tedy pokud neměli zrovna povinnosti v kuchyni. Tam vládl a luxusní oběd lví měrou připravil hlavně kuchař profesionál Jirka. Toho jsme znali ještě o poznání menšího z předchozích návštěv. Jeho bramborový salát, řízky, svítek i smažené ryby neměly chyby!!! Po obědě a kávě přišla na řadu africká pohádka, kouzla, při zpívání jsme se vzájemně obohatili méně známými slokami jazykolamné písně Strč prst skrz krk. Mě nadchla nová sloka: „mezi domama má má máma malou zahrádku“, kterou jsem doplnil veršem „..a teď si to dáme pozpátku Ba jo!“ a zařadíme ji dokonce do repertoáru naší kapely. To sem ale nepatří... U jazykolamů se kupodivu děti rozezpívaly jako u žádné písničky před tím.

I tady byli tři velcí neposedové, konkrétně malinká Eli, Daník a jeho bráška Péťa. Když ale byli zapojeni do múzování, na lumpačení si ani nevzpomněli. Co mne osobně hodně překvapilo, bylo zapálení dětí do hlavolamů. Taky mne dost zahanbili. Jirka rozložil jeden z nejtěžších, o který se po opakovaných neúspěších už ani nepokouším, ale ty jednodušší, které mně dají dost zabrat zvládali možná intuitivně celkem hravě Klárka, Péťa, Wali, Justin, Agátka...no prostě všichni přítomní. Abych nezapomněl - velkou atrakcí byl také bič Indiana Jonese. S tím práskal celkem hravě Wali, byť měl techniku měl spíš silovou a občas si i ublížil. Také jsme inscenovali scénku bičování, kdy zahrál roli bičovaného s gustem a talentem malý Páťa.

Užili jsme si to s dětmi, tetou Miluší a strejdou Martinem náramně, jen jsme všichni litovali, že musíme odjet dřív než bychom si přáli a než jsme vyčerpali všechno, co jsme měli připraveno v múzáckém vaku společných radostí.

Tak někdy příště! Na shledanou.

Za múzáky i Múzy dětem
Karel - principál

Dobrý den, pane Navrátile,
velmi děkuji za sobotní akci s dětmi.
Děti si odnesly spoustu zážitků.

Děkujeme i za korálky k tvoření.

Velmi děkujeme a přejeme ať se daří!

S úctou
Věra Splítková
DD Pepa

Návštěvníci/účastníci: Paul, Karel + Čikita, Honza „Hároš“ a Jirka „Cajs“