uskutečněné akce

Z jednoho poutního místa (Maria ve Skále) jsme dorazili do druhého. To je přesný popis našeho příjezdu do dětského domova LORETA ve Fulneku. O tom, že se zdejší domov nachází v místě někdejší, za vlády Josefa II. zlikvidované lorety jsme ovšem před příjezdem neměli tušení. Síla a krása místa na nás ovšem zapůsobily stejně jako zvuk zvonů, které nás při příjezdu přivítaly.

Stejně slavnostně, ale i vřele nás pak přivítala zástupkyně ředitele „teta“ Pavlína, pak i ostatní tety a bez té slavnostnosti, ovšem s o to větším nadšením i děti. Ubytovali jsme se tentokrát tak, že si nás děti rozdělily do „rodinek“ a všichni se o nás starali … no, jako o vlastní. Protože teta Pavlína musela odjet, domluvil jsem s ní tentokrát vše podstatné pro návštěvu i pro naši budoucí spolupráci ještě během úvodního představování. A i když bylo povídání s milou paní Pavlínou moc příjemné, litoval jsem zároveň každé minuty představování, o kterou jsem přišel... Pavlína promine.

Amigo, definitivně pasované na múzí hymnu našlo i tady skvělé publikum, ale hlavně nadšené zpěváky a tleskače, Marwan a jeho mystifikující průpovídky jakbysmet, ale kupodivu, stejně jako v Melči tu zabrala i poezie, konkrétně Marwanovy krátké humorné básničky o kladivu a hřebíku, nebo párku a rohlíku. Na základě této zkušenosti budeme zařazovat takhle odlehčenou podobu poezie do repertoáru Múz i nadále.

Zmiňovat úžas dětí nad Paulovými kouzly, nebo žonglérskými kousky Honzy je nošením dříví do lesa, ale co musím zmínit je voice band, který z dětí, tet a múzáků úspěšně sestavil Jirka. Tuhle hudební disciplínu si vyzkoušel úspěšně už v Melči, ale tady měla ještě větší ohlas a také vice band lépe šlapal. Jestli znáte ona exoticky znějící sousloví „Urikami nadze umbai shveeri“, „Ó bachčisarej“ a basování „tumba tumba“, dovedete si jistě voiceband tří prolínajících a střídajících se sborů představit. Pravda je, že to první sousloví jsme předělali na „jsem na karimatce, jsou tam škvíry“, což si všichni snáze zapamatovali a zpívali s ještě větší chutí.

Marwan zařadil s úspěchem ještě ukázku ze svého slovníku češtiny pro cizince a u dětí měl veliký úspěch, ale protože šlo o slova obecná, z kategorie ne zrovna nejslušnější, přítomná teta se na tento bod programu moc nadšeně netvářila. Ale děti nereagovali prvoplánově a zřetelně se smáli spíš nezvyklému gramatickému výkladu slov, než prvoplánovému porušení tabu.

No a tanečníci Šahen a Honza tady našli snad ještě horlivější žáky, pardon, tady spíš žákyně, něž jinde. Taneční dílna, v níž se s vervou drtily prvky street dance obě Nikoly, Kristýna, Sára, Maruška, Simona, Pavlína a Veronika, šlapala jak hodiny a duněla jídelnou po celý čas, který jsem jin jako dirigent dne mohl poskytnout.

Když jsme u jmen, je třeba zmínit i tančící hady Marušku, Pavlínu, Kevina, Marka a Pavla i herce „Mezihorek“, hory - Pavla, Blanku a Pavlínu, jeleny - Marka Pavla a Patricii, střelce Davida, lipku Kristýnku, pohřebáky Jarka a Tomáše, kříž - Dominiku a samozřejmě i Janka a Aničku, které hráli nositelé těchto jmen i v „civilu“. Finální verzi této dramatizace jsme hráli a točili na pahorku mezi ambity, kde dříve stávala už zmíněná Loreta a můžete se na ni podívat na videu.

Bubeníky Blanku, Evu, Mária, Davida, Honzu, Danka a Jarka na videu asi neuvidíte, ač by si to zasloužili, stejně jako pilní luštiči hlavolamů Kristián, Mirek a Jarek a samozřejmě i všichni žongléři a kebuláči, jejichž jména už dohromady nedám. Omlouvám se, snad příště. Bubnování a hlavolamy spolu s muzicírováním probíhaly v tzv. Duhové dílně, jinak jedné z bývalých kaplí překrásného stavebního komplexu Lorety (teď mám na mysli jméno dětského domova).

Dětmi jsme byli nadšeni stejně, jako (aspoň to tak vypadala) ony námi. Nebyla mezi nimi ani stopa nějaké agrese, povýšenosti, natožpak šikany. Asi to mají „na svědomí“ tety. Minimálně ty, s nimiž jsme byli v bližším styku (Eva, Lada a Daniela) v tom mají určitě v pozitivním smyslu prsty. Taky je za to patřičně slušivě pomaloval Bob

Fulnecká Loreta nás prostě uchvátila, a když jsme se po již zmíněných na pahorku hraných Mezihorkách a následném Amigu loučili, vůbec se nám nechtělo pryč! O to víc se budeme těšit zpátky a doufat, že se zdejšími dětmi i tetami uvidíme ještě před naším návratem na některé z akcí, které pro děti připravujeme.

Celá naše moravská anabáze byla pro nás skoro neuvěřitelným zážitkem a laťkou, která je sice nasazena hodně vysoko, ale vysloveně volá po dalších pokusech o překonání.

Moc se na Vás všechny těšíme!!

Za všechny múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Marwan Al Solaiman, Honza Hárovník, Honza Hlaváček, Jirka Kunecký, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Šahen Chačatrjan, Jarda Krakonoš Bureš