uskutečněné akce

První výjezd za dětmi do Zruče nad Sázavou nás oproti obvyklým návratům ke „starým známým“ vyvedl ze zaběhnutého rytmu. Ten narušily i další okolnosti, jako nebývalý počet múzáků, kterým znemožnily účast festivaly, prázdniny, nemoci, neplánované koncerty apod. Za novými dětmi jsme se tedy vydali v sestavě improvizované, ale i tak patřičně nadšené.

I na tvářích dětí bylo po přivítání znát natěšené očekávání, ale u třech také ďubky planých neštovic, přesněji stopy tekutého pudru, kterým se léčí. Po úvodních písničkách Múz přispěly k múzickému činění pudrem ozdobené sestry Anetka s Milenou s pásmem básniček. Pomyslnou štafetu předaly múzáckému novicovi Pepíčkovi Čečilovi, který nám i dětem představil svou harmoniku Fňuknu s jejímž razantním doprovodem zazpíval sérii lidovek.

Jelikož tety už od našeho příjezdu hlásaly brzký oběd, předvedli jsme ještě dětem v rychlé ochutnávce co vše je po obědě čeká a po pár tónech fujary, africkém Mbembe Jalulá, kterým děti zahnaly všechny zlověstné sovy ze Zruče jsme se vydali k obědu.

Rozsazeni mezi dětmi jsme si s nimi povídali o jejich prázdninových i životních cílech. Po obědě jsme s dětskými průvodci prošli budovu dětského domova a nahlédli do dětských pokojíčků.

Po prohlídce přišla na řadu pohádka o lvu a býcích. Přestože se nám do příběhu stále pletla sova, úspěšně jsme ji s dětmi odehnali a po krutém konci všech tří mladých býčků ve lví tlamě jsme si poslechli z úst další múzí novicky Marienky připodobnění pohádky k české pověsti o třech Svatoplukových synech.

Následoval virtuální natáčení videoklipu k „Mezihorám“ a slibované předvedení Dixi - pokořitelky každé veverky v lezení na stromy. Mirek nás venku i přes svůj stud naučil romskou píseň, nutno ovšem dodat, že bez intuitivní hlasové opory Jacquese by to šlo jen stěží. Jacques pak na oplátku učil bubnovat všechny, včetně tříleté, pohybově i rytmicky nadané Natálky.

Skoro nový múzák Kuba se zase zhostil role masérského lektora a učil nás, jak dlaněmi a prsty zbavit bližního bolesti hlavy a stresu. Vzájemné masírovaní bavilo maséry i masírované a nad očekávání všechny sblížilo. V místnosti se utvořilo několik řetězců a každý se tak stal zároveň masérem a masírovaným. Jen ten, kdo byl koncem řetězce měl smůlu. Ne však na dlouho, neb jsme celý proces zopakovali ještě jednou.

Následovalo skoro soutěžní malování na téma poznáte jakou pohádku jsme namaloval? Nebylo dítěte, které by se nezúčastnilo (snad až na roční Tamarku, která venku v kočárku o pohádkách snila). Ohodnotit obrázky se všem povedly, proto jsme nakonec vítěze nestanovili a ocenili všechny miskou plnou bonbónů.

Následující Tambolaka Namokili rozezpívalo i jinak dost pasivní tety, a přesvědčilo nás o Jacquesově nesporném učitelském a sbormistrovském talentu.

Pohádka O kouzelné kozičce také zaměstnala téměř všechny děti. Možná i proto, že kozička opravdu nebyla jen tak obyčejná...měla totiž tři hlavy, ovšem na ději se to výrazně neprojevilo na rozdíl od bratrské škádlení, které sourozenci Dušan s Michalem nebyli schopni ani v rolích otce a syna překlenout.

Po pohádce zbyl čas na Swetjovo fujarování, pár lidových písní, kruhový tanec Hava-nagila a mašinku, která se pro velký úspěch opakovala třikrát.

Čas se nachýlil a my se pomalu chystali k odjezdu. Natálka začala plakat a i ostatní posmutněli. S námi se Natálka loučila pláčem po jednom dni. Zanedlouho ji ovšem čeká loučení s dětským domovem, kde strávila první 3 roky života. Společně se svou 18 letou maminkou Alenkou se stěhují do Kutné hory. Přejeme oběma hodně štěstí, stejně jako všem dalším novým kamarádům!

Návštěvníci/účastníci: Pepíček Čečil, Jakub Poncar, Marie Hodinářová, Jacques Moliba, Karel Navrátil + Dixi, Ivoš Procházka, Swetja, Marie Zicháčková; Jaroslav „Krakonoš“ Bureš