uskutečněné akce

Na sobotu jsme pozvali většinu múzáků na výlet. Chtěli jsme se poznat také mimo cesty za dětmi do jejich nechtěných domovů. Z původně ohlášených osmnácti se nás nakonec na Smíchovském nádraží sešlo šest dospělých, dvě děti a tři psi. Maruška Z. podle předem ohlášeného očekávání zaspala, rodina Aleše Procházky byla postižena planými neštovicemi a četní další adepti turistických radovánek byli zaneprázdněni prací. S kumštýři je to holt těžké. Do vlaku jsme tedy nastupovali v dospělé sestavě dvou hereček, jednoho kouzelníka, jednoho arabského a jednoho českého muzikanta a lesního muže. Kameru ani fotoaparát jsme nevzali, takže se musíte spokojit neilustrovaným popisem našich dobrodružství.

Během cesty vlakem směr Řevnice jsme se dohodli na změně plánované trasy a na pár stanic se stali černými pasažéry. Místo pochodu Řevnice – Mníšek pod Brdy jsme totiž kvůli čtyř i dvounohým vodomilům zvolili cestu ze Srbska kolem Berounky do Svatého Jana pod Skalou. Českým drahám dlužíme jízdné za trasu Řevnice - Hlásná Třebáň – Karlštejn – Srbsko. Už ve vlaku, ještě při legální jízdě, také zahořela psí láska mezi Vojtou a Máničkou.

V Srbsku jsme se rozrostli o užuž učitelku Sylvii a jejího psa Jorika. Samo jméno psa je dostatečně kvalifikovalo pro cestu s múzáky a Sylvie jako múza nakonec také obstála. Minimálně pro Krakonoše se stala múzou žádoucí.

Cestou kolem vody se Marwanovy šediny proměnily vetknutím vlčích máků v čelenku indiánského náčelníka, jehož pozdravy opětovali horolezci i prostí turisté osvěžovaní otřepáváním vodou nasáklých kožichů našich psů. První zastávkou byl opuštěný lom, kde jsme rozezněli nástroje a malý horolezec Filip zahrál nestřeženým výstupem do výšky asi šesti metrů na nervy své maminky Věrky.

Následovaly krásy „horského“ potoka, napoleonskými komplexy motivovaná agrese malého chlupáče Vojty vůči šestinásobnému trpělivému Jorikovi, po zásluze potrestaná pomočením troufalého psíka, vůně kopřiv a kosmatic a…grobiánský výčepní U Krobiána. Tato restaurace v Hostími byla naší odpočinkovou zastávkou a na pod kaštany v zahradní restauraci se odehrálo naše první dobrodružství: Věrčin zpěv, Paulova kouzla, nebo snad arabské bubínky probudily zvědavost kosího mláděte do té míry, že vypadlo z hnízda. Naštěstí se pádem do křovin kose nezranilo a ani psi mu neublížili. Protože hnízdo bylo převysoko, vytvořili jsme náhradní hnízdo v rozsoše větví a napjatě čekali, jestli kosí máma zareaguje na úpěnlivé pípání. Zareagovala a ještě za naší přítomnosti začala pískle krmit. ….

Další cesta, už bez Sylvie a Jorika, kteří se vraceli do Prahy dříve, nás vedla přes kopec a rozcestí u ztracených vod do Svatého Jana pod Skalou, kde probíhala internacionální presbyteriánská svatba na zahradě. Zpěv i obřad sám působily mírně exoticky, ale kvůli tropy imitujícímu slunci jsme se uchýlili do azylu jeskyňky u studánky Sv.Ivana. Mlaskavě jsme tu ochutnávali lahodnou vodu a obecně si chuchrali.

Zpáteční cesta, při níž se opakovaně ztrácel a zase nalézal Krakonoš, byla až k samotě Kozlov téměř idylická. Tam ovšem došlo k malé tragédii. Karel a Věra zaujatě vyprávěli Marwanovi o múzácké návštěvě v Kadani, ostatní se obdivovali dětmi obklopenému poníkovi Sáře…a nehlídaná Dixi vběhla na zahradu, kde bleskurychle zakousla pod poklopem se pasoucí morče. Následoval příval slzí malé Kristýnky, která morče milovala, spravedlivé rozhořčení její maminky a pak pohřeb ještě teplého zvířecího tělíčka. Kristýnka s uslzenýma očima prosila maminku o osmáka degu, kterým by zacelila mezeru po morčátku a Karel jí osmáka slíbil dovézt. V pondělí to také udělal a došlo k usmíření. To vše se ovšem stalo až po návratu múzáků do Prahy, který proběhl přes stín zvířecí smrti v podobně idylickém duchu jako cesta sama. Filip s Bárou stojící na vlakových sedadlech vedli rozhovor o všem možném včetně líbání („už ti nějakej kluk dal pusu? Já jen, že já takovej nejsem!“) a dospělí se shodli na tom, že podobné výlety je třeba dělat častěji. Opakování akce Múzy sobě a svým dětem je na obzoru někdy na podzim.

Návštěvníci/účastníci: no návštěvníci - spíše výletníci:

Výletníci: Věra Slunéčková + syn Filip a pes Vojta, Dana Syslová + vnučka Barbora a fenka Mánička, Paul Merild + kouzelnické propriety, Karel Navrátil + kytara, tuniský bubínek a fenka Dixi, Marwan Al Solaiman + arabské bubny, Jaroslav Krakonoš Bureš + tábornická výbava včetně rumové čutory

Částeční souputníci: Sylvie + Jorik