uskutečněné akce

Do Melče, třetí etapy naší moravské pouti, jsme dorazili občerstveni házením žabiček u Slezské Harty v neděli v podvečer a už při příjezdu jsme obdivovali jak krásný zámecký park, tak žlutě svítící, hezky rekonstruovaný zámek, v němž zdejší dětský domov sídlí.

Než přijela paní ředitelka, s níž jsme měli domluvenou schůzku, ubytovali jsme se v přízemní „rodince“, kterou nám pro tuto noc děti uvolnily, prohlédli si nádherný areál zámku a seznámili se s Kristýnou a jejím svěřencem Áronem - border kolií, šestiletým rekonvalescentem po pokousání pitbulem. Při dvoření Dixi na něm ovšem nedávný pobyt na psí klinice nebyl nijak znát. Dozvěděli jsme se také, že Kristýna a její spolužačka Renata jsou jediné, které se nebudou moci zúčastnit zítřejšího společného múzování, protože budou muset, na rozdíl od ostatních, kteří mají ředitelské volno, do zdrávky, kterou studují. Večerní seznamovací program jsme tedy věnovali jim. A byl, aspoň podle ohlasu víc než vydařený!

Novopečenou latinskoamerickou hymnu naší moravské cesty, Amigo, se děti naučily ochotně a neuvěřitelně rychle, takže už na úvod burácela zámkem pěkně ryčně. Marwan opět zamotal hlavy přítomných představováním nás múzáků coby mimozemských mravenců, které proměňuje v lidi zázračným sprejem, nadšení vyvolala i jeho arabská písnička, stejně jako úžas vzbuzující Paulova kouzla a Honzovo žonglování. Jásot, jekot a pískot ovšem nebral konce hlavně při ukázkách různých stylů street dance, které předváděli s neuvěřitelnou bravurou Šahen a Honza. Vytáhli se tak, že oči z důlků padaly nejen dětem, ale i nám, zkušeným múzákům! Do nadšené atmosféry dobře zapadlo i zaklínání hadů a následné Mezihorky. Když jsme večerní múzování končili opakováním Amiga, vibroval celý zámek nadšením.

Noci na zámku předcházela návštěva místního pohostinství a družba s jeho pravidelnými návštěvníky, ale to sem nepatří.

Spalo se nám krásně a po chutné snídaní jsme se sešli opět v jídelně a začali zkoušet dramatizaci písně Mezi horami, pak jsme se ještě víc nabudili zpěvem a bubnováním Amiga, Honza ukázal pár dech beroucích triků s diabolem, Jirka přidal jednu židovskou a po sérii Paulových zázraků energií už pěkně nabitou atmosféru ještě víc rozvibrovali oba tanečníci. Následovaly Paulem dramaticky zazpívané a dětmi skvěle zahrané hřbitovní hyeny a po opětovné, na přání zopakované a už pěkně bouřlivé písni Amigo jsme se odebrali na nádvoří holdovat woodkopfu a žonglovátkům. V jídelně se paralelně rozjela vervní taneční dílna, v patře začal Bob malovat na tváře, paže a nohy malých i velkých modelek a modelů a poté, co nás z nádvoří vyhnal chlad, jsme my ostatní v hale v prvním patře společně resuscitovali skoro zapomenutou místní hymnu o životě v melčském děcáku.

Mimochodem, i v pondělí se do všeho múzování k našemu překvapení s vervou zapojovaly i Kristýna a Renča, které večer přemluvily paní ředitelku, aby jim zařídila ve zdrávce volno. Kristýna ukazovala, co všechno už umí s Áronem a Renča tancovala jak o život, úspěšně zápolila s prknem a zkoušela i všechno ostatní. Mezi woodkopfovými kebuláči vynikala stejně jako v sólo tanci Denisa, která byla i hlavním tahounem sboru při melčské hymně. Skvělí byli bubeníci Koloman, Rosťa, Kamil …a opět Denisa, Z tanečníků je třeba ještě vyzdvihnout Reného a Lenku a za zmínku určitě stojí i zdejší malíř Igor, který je velmi zručným kreslířem a rád by se přihlásil na výtvarnou školu. Náš Bob ho v tom velmi podporoval a snad mu i dodal odvahu.

Mezihorky jsme tentokrát zinscenovali v zeleném svahu zámeckého parku a raději nebudu jmenovat nikoho, abych na někoho nezaslouženě nezapomněl. Všichni byli bezvadní!

S paní ředitelkou jsme i tady kuli plány ohledně naší další spolupráce, takže si myslím, že múzí semínko se tu ujalo a snad ho budeme společně zalévat. Určitě nám v tom pomohou nejen děti ale i skvělí vychovatelé, z nichž jsem si asi nejvíc povídal s tetou Tamarou, která se také vervně zapojovala do všech múzích aktivit. Loučení bylo vřelé a bouřlivé, objevily se i slzičky, ale víc bylo mávání a jásání.

Skvělé zážitky jsme jeli na doporučení paní ředitelky ještě nechat uležet k Marii ve skále, což je krásné a silné poutní místo s léčivým pramenem poblíž vesnice s podivným názvem Klokočúvek.

Dojmy se usadily, ale nezředily. Komentář píšu po pěti dnech, ale všechno mám před očima, jako by to bylo před hodinou. Těšíme se na vás a určitě se vrátíme!

Za všechny múzáky
Karel, múzí principál

Návštěvníci/účastníci: Bob Hochman, Marwan Al Solaiman, Honza Hárovník, Honza Hlaváček, Jirka Kunecký, Karel Navrátil + Dixi, Paul Merild, Šahen Chačatrjan, Jarda Krakonoš Bureš