uskutečněné akce

Před přípravou na vlastní výročí Múz (už bude patnácté:) nás pozvala ředitelka solenického dětského domova Olga, bychom zpestřili program oslav výročí kulatějšího. Solenickému dětskému domovu je už 50 let. K opuštěnému dětskému domovu jsme dorazili díky Petrovi Pilíkovi, novici v roli řidiče a fotoreportéra včas, těsně po desáté. Prázdný byl domov proto, že se všichni domácí i četní hosté účastnili v sále protější restaurace oficiální části výroční oslavy. Proslovy pamětníků, představitelů radnice místní a příbramské i zajímavé povídání ředitelky (je se svými skoro třiceti odslouženými lety už také pamětnicí, byť na to nevypadá) střídala roztomilá vystoupení dětí, taneční i divadelní. Mezi v poděkování jmenovanými byly i Múzy, takže bylo třeba si i dnes poděkování zasloužit.

Vydatným pomocníkem nám byl pan Zindulka, jmenovaný před lety Múzami Univerzálním dědečkem dětí z dětských domovů celé ČR. Že tento čestný titul dostal po právu, se ukázalo nejen v sále, kde byl bouřlivě vítán, ale i při múzím působení v samotném domově. To se tentokrát odehrávalo převážně odděleně na jednotlivých stanovištích.

Dole v chodbě učil Petr Pochop chůzi na chůdách (asistenta mu dělal šikovný místní „dospělák“ Braňo), který k tomu zájemcům vyráběl zvířátka a meče z nafukovacích balónků.

V prvním patře ve žlutém bytě řádil se svými štětci a barvami Bob Hochman a měnil děti, ale i vychovatelky a kolegyni v bytosti z jiných světů. V místnosti hned vedle rozložila na konferenční stolek hlavolamy Paulova kouzelnická studentka Lenka a hlavolamní nápovědu prokládala pro zpestření kouzly a triky.

O patro výš vznikla šperkařská dílna pod vedením na slovo vzaté odbornice Darí Fejtkové. Nával měla veliký a šperky netvořili jen současní klienti děcáku, ale i návštěvníci, mj. také někdejší chovanci, kterým se podařilo se v životě uplatnit a do místa svého růstu a dospívání se vrátili nejen zavzpomínat, ale také se po zásluze svými úspěchy pochlubit.

V patře nejvyšším jsme působili s Marwanem s nástroji hudebními. Bubenická dílna byla sice trochu moc pro uši pana Zindulky, ale malí bubeníci byli nadšeni a navíc velmi talentovaní, takže občas znělo bubnování tak dobře, že by nezasvěcený nepoznal, že bubnují dětští začátečníci.

Pan Zindulka měl samozřejmě také pořád nabito. V útulném obýváku se kolem něj shromáždili malí a nejmenší a on jim četl svým nenapodobitelným způsobem pohádky veselé a ještě veselejší.

Kromě tohoto pestrého „múzování“ probíhala v celém domově prohlídka, jakýsi den otevřených dveří, jehož se zúčastnili nejen podporovatelé a přátelé dětského domova a bývalí chovanci, ale i kamarádi zdejších dětí ze škol, takže se u nás zastavovalo a do aktivit se zapojovalo o dost víc lidí, než na kolik jsme tu doposud byli zvyklí. Naši „klienti“ ale byli disciplinovaní a nadšení, a protože se o nás navíc po všech stránkách dobře staraly i zdejší tety, zvládli jsme nápor se ctí.

Před odjezdem jsme se všichni shromáždili nahoře kolem bubnů a s režisérem Petrem zdramatizovali obligátní písničkový horor Mezi horami. Všichni herci byli skvělí, a byť jsme s dramatizací museli kvůli páně Zindulkovu představení v Lounech dost spěchat, zvládli jsme zkoušku, generálku i premiéru na jedničku. Marwan před odjezdem přidal ještě jednu vtipnou básničku, pan Zindulka krátkou pohádku ... a při loučení jsme si slíbili jarní návštěvu i s přenocováním:)

Pak už bylo na řadě klasické loučení a po nás přišel Mikuláš…

Krásné Vánoce a na jaře na shledanou!!!

Karel Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Marwan Alsolaiman, Darí Fejtková, Bob Hochman, Lenka Olivie Laštovičková, Karel K. Navrátil, Petr Pilík, Petr Pochop, Stanislav Zindulka