uskutečněné akce

„Na dračích lodích k podzimu“ by se asi měl jmenovat VI. ročník akce, kterou pořádáme pro děti z dětských domov i příchozí ve spolupráci s Dragonboat Prague a v posledních ročnících i s Rotary klubem ČR. Protože původně připravovanou červnovou akci vzala velká voda, sešli jsme se na Smíchovské náplavce nad botelem Admirál v polovině září a svatý Petr, jakoby nám chtěl červnovou vodní spoušť vynahradit, rozhrnul deštivé dny a sobotu vyčaroval slunečně letní.

Jelikož jsme se o termínu akce dozvěděli dost pozdě, naše zkušené organizátorky Lucka a Marie měly na stejný termín jiné akce a podobný souběh postihl i mě, když jsem ráno musel na supervizi projektu PATRON (ta mimochodem v pozitivním předčila mé očekávání). Mé drobné obavy z toho, jak si s náročnou akcí poradí organizátorky - novicky trochu rozptýlila už v pátek Katka Tomeková, jediná z duší akce, která nechyběla ani na jedněch múzích „dračácích“ a byla připravená nezkušeným pomoci a zaskočit v případě jakýchkoli problémů. I chvilkové obavy z toho, že neseženeme dost lektorů a dobrovolníků se nakonec ukázaly jako liché.

V sobotu se sešlo na místě činu 22 múzáků, kteří připravili dětem z „děcáků“ i mnoha dětem a dospělým z řad ostatních účastníků dračího festivalu atraktivní doprovodný program. V největším a permanentním obležení zájemců o pomalování obličeje, nebo končetin byl opět Bob Hochman, Darí Fejtková s Katkou Hercíkovou u korálkové dílny také měly sotva čas se najíst. Podobně na tom byl i kouzelník Paul, který začal jako lektor woodkopfu a po mém příchodu rozbalil hlavolamy a zmizel pod náporem obklopen dychtivců toužících si hlavy lámat. U malování draků, kterých děti namalovaly na 80, mne překvapilo, že skoro všichni zvolili draky papírové, ale protože sezóna pouštění draků klepe na dveře, bylo to vlastně docela případné. Kluci žonglérští Honza „Hároš“ a Matyáš rozbalili žonglovátka na dislokovaném stanovišti nad náplavkou, ale adepti žonglování se jim tam jen hrnuli a tak se kluci rozhodně nenudili. Zejména když měl Honza povinnosti jako patron jedné z dračích posádek, nevěděl Matyáš kam skočit dřív. Aby byl soupis disciplín úplný, musím ještě jmenovat ekvilibristické zdolávání schodů s míčkem na tenisové pálce, házení papírových koulí do provazového koše a rozeznávání rozličných pochutin podle hmatu se zavázanýma očima.

Ale zpět k tomu, pro co vážili dalekou cestu i děti a vychovatelé z Vrbna pod Pradědem, ze Sedloňova, Plzně, Krásné Lípy a dalších vzdálených míst ČR. Lodě byly poskládány do posádek podle toho, v jakém pořadí DD přijely, což, jak se ukázalo, vedlo k trochu nespravedlivému rozložení sil.

Ve žlutém týmu byly shromážděny ve větším množství menší děti z Krásné Lípy a Dubence doplněné třemi dětmi z Plzně, takže jejich úloha s Patronem Bolkem byla dost nevděčná a ve všech třech jízdách obsadily nepopulární čtvrté místo. Svůj úděl ale nesly statečně a z jízd se nelíčeně radovaly. Samozřejmě nebyly pominuty při odměňování vítězů, takže si odvezly zasloužené ceny za úsilí a odjížděly spokojené a usměvavé, stejně jako všichni ostatní.

V růžovém týmu patronky Helči pádlovaly děti z Unhoště a Nymburka, rovněž doplněné třemi Plzeňáky. Jejich třetí místo bylo těsné a lze je přičíst snad menší koordinovanosti týmu. Příště budou mít ale určitě vyšší ambice.

Zelený tým poháněl k vyššímu tempu bubnováním Kuba, mimochodem také autor fotografií z celé akce, a jeho stříbrná posádka, složená z dětí z Dubé - Deštné a Sedloňova byla jen kousek od vítězství.

To si odvezla žlutá loď s posádkou složenou z drakařů z Písku, Vrbna pod Pradědem a dvou Plzeňáků. Žonglér Honza je bubnováním hnal k co nejvyššímu tempu, ale nutno přiznat, že měl v posádce dva zásadní tahouny v osobách kouzelníka Paula a vedoucího vychovatele Radima z Písku. To ale neznamená, že by si posádka vítězství nezasloužila. Byli skvělí, a když uvážím, že vrbenští cestovali kvůli této akci dohromady skoro 9 hodin vlakem, jsem moc rád, že si palmu vítězství odváželi oni.

Se směsí mírné škodolibosti a uznání se zmíním ještě o jednom souboji, v němž jsem dvakrát porazil ve woodpkopfu zmíněného Radima z Písku. Vítězství to ale byla těsná, souboje vyrovnané a Radimovou zásluhou jsme mohli předvést jak opravdový woodkopf vypadá. Věřím, že příště mi to Radim ukáže!

Velké poděkování za to, že jsme mohli akci uspořádat a že se zas tak vydařila, si zaslouží v první řade český Rotary club se „styčným důstojníkem“ Petrem Šmejckým a pražští „drakaři“ v čele s opět skvělým organizátorem a moderátorem Petrem Klímou. Další kupa vřelých díků pak směřuje ke všem, kdo se nadšeně a s vervou zúčastnili přípravy i vlastní akce. V první řadě jmenuji obětavé organizátorky Anetu Karlíkovou, která pod antibiotiky řídila všechny doprovodné disciplíny a Katku Čadilovou, která nenápadně a bezchybně obstarala administrativní zázemí i přesto, že s ní cloumala horečka. Dění kolem dračích lodí spolehlivě řídila už jednou jmenovaná Katka Tomeková. Poděkování Anče, Alici, Běle, Magdě, Helča, Pepovi, Kristýně, Bolkovi, ale taky obětavému řidiči Michalu Vopelkovi je také víc než zasloužené.

Zkrátka a dobře, šestý ročník Múzami organizovaných dračích lodí se náramně vydařil a už se pomalu můžeme těšit na ten další! Na shledanou.

Karel, múzí principál