Po sobotním přespání v Hamru na jezeře s jarním krásným počasím jsme v neděli 17.4 dopoledne dorazili do Nymburku do dětského domova. Počasí bylo ještě lepší než v sobotu, a to pomohlo s vytvořením lepší nálad na tvorbu. Cesta tam byla snadná a nezabloudili jsme jako někdy jindy na výjezdech. Těšil jsem se na ty dva výjezdy, neboť už dlouho s dětmi nebyl, a stýskalo se mi nejen po dětech ale taky po múzácích. Auto bylo zaplněno krásou Barušky a Alice, tichem Boba a hlubokým jasným pohádkovým hlasem náhradního principála Paula.
Netrvalo to dlouho, než jsme se s dětmi v klubovně sešli a hned jsem dostal od Paula povel (já Marwan), abych začal něco dělat. Tak jsem dětem představil sebe a potom svoje arabské nástroje, které jsem měl sebou. Pak jsem zazpíval dvě arabské písničky a zval děti na své pozdější akce jako na lekci arabštiny a hru s flétnou na hady, které se neuskutečnily z technických důvodů.
Po Arábii přišla na řadu Česká republika, kterou začal reprezentovat kouzelník Paul. Úspěšně jako vždycky kouzlil a okouzlil děti i dospělé. Dalším reprezentantem byl taky kouzelník Řezi, který ukazoval dětem, jak se z věcí stanou kouzelné hry, když se na ně hezky soustředíme a hrajeme si s nimi.
Po obědě šli všichni na hřiště a pustili se s Řezim do žonglování. Děti s tím měly opravdu co dělat, ale bavily se.
Mezitím už Bob začal děti i dospělé malovat a každý dostal novou tvář. Naše druhá krásná a milá polarita Barbora a Alice vymyslely pro děti na hřišti novou hru, která spočívala v tom, že jsem dětem zahrál nějaký rytmus a ten dotyčný běžel po délce hřiště ke druhému bubnu, který na něj čekal, vzal ho do rukou a opakoval rytmus, který jsem hrál já. Bylo to hodně zábavné a velká legrace. Nestihli jsme dětem ukázat woodkopf ani hady.
Pak už přišel čas návratu zpátky do Prahy. Rozloučili jsme se a zaujali místa v autě a úplně se vzdali Krakonošovi.
Marwan
Návštěvníci/účastníci: Barbora Prokopová, Alice Kodýtková, Paul Merild, Tomáš Řezi Řezáč, Bob Hochman a já Marwan Al Solaiman