uskutečněné akce

Hned po příjezdu do areálu v Oseku se děti v tělech dospěláků pod vedením Horsta a Standy chopily všech našich nástrojů, kufrů, kufříků a tašek a odnesly nám je do atria v jedné z moderních budov rozlehlého ústavu postaveného kolem krásného zámku.
Zazpívali jsme si na seznámení pár lidovek a se zpěvem se pak vydali na obchůzku po jednotlivých odděleních, abychom všem nechali čichnout k hrncům múzování ještě před obědem. Obdivovali jsme králíka Ferdu a andulky, o něž pečuje Zdeněk, elektrické piánko, které dostal Milan a hlavně dobře řešený objekt ústavu, v němž je ubytováno 150 mentálně postižených, a který přesto nepůsobí nijak monstrózním dojmem. V roli hlavního průvodce nás rozlehlými prostorami areálu prováděl stále usměvavý a vlídný vedoucí vychovatel Petr Šulista.

Po vydatném a chutném obědě, který jsme tentokrát z technických důvodů pozřeli v jídelně bez klientů nás už asi 40 méně mobilních netrpělivě očekávalo v atriu. Společně jsme zpívali písničky na přání, lidové i z pohádek. Opět jsme tu nacvičili osvědčené Mezihorky. Horst byl skvělý coby kříž, jako lipka exceloval svalnatý Zdeněk a Standa - Janíček hrál zabitého tak věrně, že jsme se začali opravdu bát o jeho život. Pak přišel tanec v rytmu Hava-nagila, kouzelník nás zavedl do říše magie a neuvěřitelných kouzel, jež se odehrávaly přímo před našima očima. Swetja akusticky ukázal k čemu je fujara a přišel čas přesunu do zámku.

Od začátku naší zdejší návštěvy bylo zřejmé, že jsme se tu setkali s nejlepším publikem jaké si lze představit. Všichni nám šli nadšeně naproti ve všem, co jsme jim nabídli, skoro všichni se zapojovali a ani tíže postižení nezůstávali stranou. Někdo možná všemu nerozuměl, někdo neudržel pozornost, ozývaly se výkřiky, které evidentně nebyly jen reakcí na předváděné, ale radost byla veliká a vzájemná.

Během přesunu do zámku jsme se zašli podívat na hipoterapeutické kobylky, pasoucí se nedaleko a ukázali dospělým žasnoucím dětem, jak Dixinka dokáže pokořit každý strom, který jí stojí v cestě ke klacíčku.

V zámeckém sále začala produkci místní kapela ve složení bicí, harmonika a zpěvy. Pánové se chopili ženské části návštěvy a nedali jim chvíli vydechnout. Píseň střídala píseň a Terka s Maruškou taneční partnery.

Múzačky zachránil Karel, když přerušil nekonečný tok písní a předal slovo kouzelníkovi, který opět vzbudil úžas v tvářích přihlížejících. Zase jsme si přehráli Mezihorky, tentokrát ovšem před početnějším obecenstvem. Pohádka o lvu a býcích zaujala všechny bez rozdílu věků a nutno dodat, že všichni aktéři by si zasloužili Oskara za herecký výkon.

Pak Karel vyzval publikum aby zavřelo oči a přeneslo se do hor… do slovenských hor, kde na pastvině stál Swetja a povídal si se skalami pomocí fujary a Karla, jenž mu odpovídal zvukem bubnu. Na tvářích přítomných včetně vychovatelů bylo vidět, že se přesun do Tater povedl a vysokohorská romantika všem pohladila duše. Po takovém výletě jsme museli rozhýbat kosti i jinak a tak jsme vyšli ven a tančili ve velikánském kole svatební kruhový tanec Hava-nagila.

To už se ovšem blížil čas odjezdu. Ještě jsme si prohlédli krásné stropní fresky v zámeckém patře a Petr Šulista nám věnoval „sborník“ básní, říkadel, písní a pohádek, které sám sepsal a zhudebnil.

Odjížděli jsme s pocitem, že je zde klientům věnována láskyplná všestranná péče a všichni vychovatelé s nimi pracují se snahou zpříjemnit jim každou chvíli. Slíbená CD posíláme a pokud nám to jen trochu vyjde, přijímáme pozvání na říjnovou výroční oslavu.
Těšíme se na shledanou!

Návštěvníci/účastníci: Tereza Indráková, Marie Zicháčková, František Kostlán, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi, Swetja, Ivoš Procházka; Eva a Honzík Procházkovi, Jaroslav Krakonoš + Štěpán Burešovi