V krnském dětském domově jsme tentokrát byli už po jedenácté. Nejdříve jsme se nemohli do DD dostat, brána byla zavřená, zvonek žádný, takže jsem musel volat panu řediteli. Ten nás uklidnil, že opravdu jsme očekáváni, a po chvilce přišel otevřít sympatický vychovatel a když se pak našel ovladač brány, vše už šlo jak po drátkách. Tentokrát nás nikdo nechtěl hnát do akusticky katastrofální jídelny a usadili jsme se ve velmi přívětivém obýváku jedné z rodinných skupin. Domov sídlí v několika luxusních patrových domcích a děti tu jsou materiálně zajištěny nadstandardně. Problém je odlehlost areálu, výhodou naopak relativní blízkost Škodovky, kde nachází většina zde dorůstajících chlapců zaměstnání a je jim často zajištěno i bydlení.
Ale zpět k naší návštěvě. I tady byly děti, které si nás pamatovaly, ale většina z nich se s námi setkala poprvé. A okouzlené překvapení na jejich tvářích bylo znát od začátku až do loučení. I tady bylo dost prostoru pro tanec, animovaný morytát, kouzla, písničky, při nichž děti vytvořily nezakřiknutý sbor, vrhly se se zápalem i do louskání hlavolamů, bubnování a pokusů o zvládnutí chůze na chůdách. Ke slovu a tanci se dostaly i Michalovy loutky Čurbes, Týna Skeletýna a nosatý žonglér Gaspar. Bobovy štětce měly co dělat, aby zvládly nápor pomalování chtivých.
A kromě chvály dětí je třeba tentokrát pochválit i vychovatele, kteří se občas zapojovali do řádění a jevili živý zájem o všechno múzácké dění.
A když jsme na dotaz, kdy se uvidíme příště, odpověděli, že třeba na dračích lodích, odpověděli vychovatelé, že budou sledovat naše stránky, aby včasnou přihlášku neprošvihli.
Tak snad na shledanou v květnu ve Žlutých lázních, případně zas za rok na podzim tady v Krnsku!
Principál Karel
Návštěvníci/účastníci: Lenka Olivie, Marwan, Paul, Michal, Pilda a Karel s Píďou