uskutečněné akce

Celodenní nedělní okružní jízdě v babím létu předcházela pečlivá produkční práce, příprava “výjezdové party” a samozřejmě i náležitě důkladná komunikace se zařízeními, kde jsme chtěli z často obdarovávaných dětí pro jednou udělat dárce. A vyplatilo se! Svou roli samozřejmě sehrálo i to, že se všemi čtyřmi “děcáky” už spolupracujeme po léta, takže jsme přijeli jako dávní přátelé a také jsme tak byli vítáni.

V zámečku v Přestavlkách nás čekalo přivítání vřelé, tety i děti natěšené, plyšáků spousta, a navíc čtyři dospívající adepti účasti v programu PATRON. Začali jsme společným povídáním o situaci dětí v indických sirotčincích. Ta je v porovnání s tím, v jakých podmínkách žijí děti námi navštívené skutečně a skoro nepředstavitelně zoufalá. Touhou pomáhat jsme děti úspěšně nakazili a zatím co Hanka se svými ratolestmi pomáhala malým s psaním a kreslením vzkazů do Indie, já jsem si se čtveřicí 16 letých povídal vedle v bytě o programu Patron a o tom, co pro ně samotné může vlastní patron, nebo patronka znamenat. I tohle povídaní bylo úspěšné, takže se pravděpodobně se všemi čtyřmi setkáme na prosincových seznamovacích víkendech PATRONa.

Podobně úspěšně pak probíhaly i další tři návštěvy. V Solenicích bylo ještě víc prcků a samozřejmě i tady budila nadšení s něhou psí babička Čikita. I zde byla chuť pomoci dětem vzdáleným půl zeměkoule velká a loučili jsme se s oboustrannou radostí a veselím.

Další zastávkou byl rodinný dětský domov Husita v Dubenci. V předchozích dvou domovech měla Hanka se svými dětmi plno práce s psaním anglických vzkazů, ale v Dubenci už mely děti hotovo a ke každému plyšáku byl připravený krásný dopis s obrázkem. O to víc času jsme tu měli na povídání u stolu na zahradě. A taky jsme se domluvili na návštěvě Múz na jaře i na opětovné účasti dětí na dračích lodích.

Poslední nedělní zastávkou byl opět zámeček, tentokrát v Dolních Počernicích. Nadšením z Čikity a chutí pomáhat darem s hladivým vzkazem se nešetřilo ani tady, a i zde šly s nadšením dětí ruku v ruce i vstřícnost a ochota vychovatelů.

Do Indie tedy poputují po neděli minimálně čtyři velké balíky plyšáků s pozdravy od našich dětí. Nejen pohlazení na dálku, ale možná i povzbuzení, které může ty nejubožejší posunout a motivovat k cestě za lepším životem. A naše cesta v projektu Děti pomáhají dětem určitě nebyla poslední!

Principál Karel Navrátil

Návštěvníci/účastníci: Hanka, Nikola a Tadeáš Hendrychovi … a Čikita