uskutečněné akce

Výjezd č.219 - DD Nechanice V

16.5.2009

Foto z akce Do Nechanic jsme se vrátili po rekordní pauze skoro čtyř let. Pauza vznikla proto, že jsme měli zdejší domov za múzicky dostatečně zabezpečený Zuzanou Navarovou a po její smrti Radůzou. Až zprostředkovaně jsme zjistili, že to tak úplně není pravda a že bychom tady měli splatit svůj dluh. Po příjezdu jsme ovšem byli přivítání jako staří známí. Stále tu je dost dětí, které se na nás pamatovaly i po tak dlouhé době a mrňata, která nás pamatovat nemohla, byla od počátku jako dychtivá a hravá štěňata. Někdy dychtivá a hravá tak, že jsme byli doslova na roztrhání. Z Dixi měly 4 z nich z počátku strach, ale nakonec hrdě říkali, že se do dneška báli psů, ale teď už se nebojí. Zejména malá Páťa byl ve směru k Dixi skoro neudržitelný a naše canis terapeutka toho měla ke konci návštěvy až nad hlavu.

Ale vraťme se na začátek. Po prvotním přivítání s dětmi, tetami a zástupcem ředitele panem Vávrou jsme zahájili předobědové představování v obýváku v prvním patře.

Po kouzelníkově krátké exhibici přišla na řadu první africká pohádka o zajíci, hyeně a jejich sežraných maminkách. Nato dostal prosto žonglér Adam a ani nízký strop s velkým lustrem mu nezabránili v tom, aby ve všech přítomných vzbudil nadšení a úžas. Do všech akcí se zapojovali děti, tety a skvěle také naše novicka Alžběta. Ta zakončila dění nahoře tím, že nás všechny beskurychle a s vervou naučila africkou písničku, při níž vytvořila tři pěvecké skupiny a v práci s dětmi snad předčila i zkušeného sbormistra Jacquese.

Po přesunu do dolní herny se ještě představily Alice a Bárou, které spolu zahráli svižnou instrumentálku na cello a flétnu, Zazpívali jsme si Mezi horami. I tady se osvědčily děti i tety jako skvělý sbor, rozdělili role pro odpolední dramatizaci a představování zakončil Kópa předvedením elektronické souprava bicích. Jeho bubnování spolu s předehranými klávesami a dechy bylo přirozeným vyvrcholením dopoledního múzování. Před obědem jsme ještě s Maruškou a Aničkou hledali správný strom pro Dixi, která pak ukázala, proč se jí říká veverka.

Obědvali jsme skvěle, rozdělení na propojené skupiny dětí a návštěvníků. Zatímco jedna parta jedla, druhá procházela domov a projevovala nelíčené nadšení nad podmínkami, v nichž tu děti žijí. Není tu nadbytečný přepych, ale všichni mají přístup k počítačům, ti větší mají vlastní pokoje a vše vypadá mile zabydleně. I oběd samotný byl výtečný a v žaludcích jsme měli jak v pokojících.

Po krátké pauze jsme se sešli na „Palouku“, což je komplex hřišť a umných skákacích a prolézacích staveb obklopený úctyhodně velkou loukou a sadem. Děti se chlubily, že krb postavil sám pan ředitel.

Po velkém řádění, kdy si děti zkoušely žonglování, bubnování, tanec i kouzlení, jsme se vrátili do horního obýváku a rozdováděné děti účinně zklidnil kouzelník Paul.

Asistovala mu statečná Monika, která si nechala protáhnout šátek hlavou, Honza, Míša a Ivana, ne zcela šikovnou střihačkou provazu se ukázala teta Míša a dalším odvážlivcem se stala Zdena asistentující u nejnebezpečnějšího kouzla – karty poslepu probodené nožem.

Mírné zklidnění pak nastolila Alžběta svojí interpretací pohádky o lvu a zajíci. Protože viděla, jak jsou děti rozdováděné, dávala jim prostor řvát jako rozlícení hladový lev, bát se tak, aby z nich nevyšel ani hlásek, skákat jako odvahu předstírající zajíc. Prostě dostala hry přirozeně do hry.

Kouzelník si pak vzal kytaru a režíroval píseň strašlivou o hřbitově, olupovači mrtvol a párku hyen. Všechny role od Dariny, která hrála vrzající dveře, přes Jenifer v roli okradače mrtvol, mladou hyenu Ivanu a tetu Míšu, která se stala maminkou hyenou včetně obětavých okrádaných a vysávaných mrtvol byly ztvárněny s nadšením a velkou dávkou talentu.

Na Palouku pak propukla další várka bubnování /Anička, Monika) hiphop Ivana a Jana, break Petr, Tomáš, Josef, Pepa a Patrik
Kolem Báry se utvořil kroužek tanečnic: Sáry, Jana, Ivana, Zdena a Maruška, a se mnou jim bubnovala usměvavá teta v červeném.
Adamova žonglérská dílna také neměla nouzi o adepty: Andrejka, Maruška, Katka, Honza, Jenifer, Květa.
Petr, Pepa, Davídek.
Nu a kouzelník tady naučil neuvěřitelné množství dětí kouzla s provazy,
Mne pak trochu vykolejila situace, kdy se mnou a Dixinou odešlo 6 nejrozjívenějších mrňat do opuštěného děcáku, Páťovi bylo třeba ošetřit ruku a …nikde nikdo, Jen volně pohozené velmi cenné nástroje,
Naštěstí jsme si s tím poradili a pak už přišla řada na slíbenou dramatizaci písničky Mezi horami.
Jako důstojné hory obstáli Pepa Petr a Tomáš
Lipka – Monika se věrohodně vlnila do rytmu,
Berta -Střelec na posedu nedal Janíčkovi absolutně šanci
Jana byla velmi rozverný a půvabný jelen
I Janíček v podání Honzy Byl velmi věrohodný
Skvělí byli funebráci – Jiří a Květuška
Stejně tak kříž Ivana
A hlavní role – smutnící Anička - Anička

Tentokrát jsme plánovaný odjezd nestihli a navíc se nám odtud vůbec nechtělo.

Doufám, že se sem vrátíme dřív a navíc bychom moc rádi přivítali zdejší děti třeba „Na dračích lodích k Létu III., nebo v příštím školním roce v rámci kurzů Život nanečisto.

Těšíme se na Vás!
Principál Múz Karel




Děkovny dopis z Nechanic naleznete v rubrice Echo.


Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Bára Prokopová, Alžběta Kostrhunová, Adam Jarchovský, Kópa Kopecký, Paul Merild, Karel Navrátil + Dixi

Fotografie

Vlastní stránky

Další podobné akce (výjezdy):

 
 

ZakulaceníZakulacení Múzy dětem, z. s., Štefánikova 249/28, Praha 5, 150 00, IČ: 26636468, č.ú.: 250078927/0300, info@muzydetem.cz